Je to trochu jako návrat z letního tábora. Po devíti dnech hektického života v docela jiném světě, kde potkáváte stále ty samé tváře a účastníte se celotáborové hry "Kolik filmů denně stihneš" přerušované občasnými nočními bojovkami (rozuměj večírky), se rozdají ceny, sbalí kufry a vracíte se do normální reality. Vím, že se mi bude o festivalu ještě pár dní zdát. A těším se, jak se teď budou postupně objevovat fotky z Varů na Facebooku... Kromě toho zvláštního pocitu prázdnoty a melancholie mi v hlavě zůstanou vzpomínky na několik výborných filmů