Hachette FilipacchiPREMIERE

TVÁŘ TÝDNE

MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.

Premiere,
19. 02. 2010

KARTA FILMU

Constantine

Constantine, USA, 2005

Česká premiéra 7. duben. 2005

Recenze v kostce

Temná duchařská detektivka podle komiksu Hellblazer. Hlavní hrdina, který se dozví o svém pokročilém stadiu rakoviny, už opravdu na všechno kašle. Unavený muž, který ani neví, jestli má cenu bojovat, by si rád zasloužil pobyt v království nebeském, ale spíše je mu souzeno Peklo.

Čtenáři  hodnocení čtenářů:      Premiere  hodnocení Premiere:      Hlasujte  »

Režie:

Francis Lawrence

Hrají:

Keanu Reeves, Rachel Weisz, Djimon Hounsou, Tilda Swinton, Peter Stormare

Scénář:

Kevin Brodbin, Frank Cappello

Kamera:

Philippe Rousselot, A.F.C., A.S.C.

Hudba:

Brian Tyler, Klaus Badelt

Distribuce:

Warner Bros., 121 min., od 12 let, 21 kopií

RECENZE PREMIERE

Porovnávat Constantinea s Matrixem není zase tak úplně od věci – souvislost totiž nespočívá jen v osobě Keanu Reevese. Constantine nás stejně jako Matrix zavádí do světa tak dobře vymyšleného a zajímavého, že jeho objevování může přinést minimálně stejnou zábavu jako samotný příběh. I tady se dozvíme, že naše realita je jen jednou rovinou existence, i tentokrát je hlavní hrdina ‚vyvoleným‘, jenž je schopen dohlédnout za hranice světa, v němž žijeme. A i tady se ulice přímo hemží přestrojenými agenty z jiných dimenzí, které Constantine prokoukne na první pohled. Démony a padlé anděly vídal už jako dítě, jako teenagera ho toto prokletí dovedlo k pokusu o sebevraždu, po němž strávil nekonečné dvě minuty tam, kam se sebevrazi obvykle odeberou, v Pekle. A rozhodně se tam odmítá vrátit. Bůh ale s jeho způsobem života nesouhlasí, takže i když Constantine vrací do Pekla jednoho démona za druhým, nebeská brána mu zůstává uzavřena. „Seš zkrátka v prdeli,“ shrne to Gabriel, jeden z božích emisarů na Zemi.
Námět filmu už dnes možná nepůsobí tak originálně jako v polovině 80. let, kdy začala vycházet jeho komiksová předloha Hellblazer. Asi vám bude připomínat Vymítače ďábla kříženého s Bladem. (Constantine při lovu démonů též používá ty nejpodivuhodnější artefakty, jako jsou „kameny z cesty do Damašku, na níž byl obrácen svatý Pavel“, a jeho pozlacený kvér s nápisem Chválím Boha a náboji se svěcenou vodou vůbec vypadá jako něco, co si Blade nejdřív chtěl pořídit, ale pak mu to připadalo moc ‚gay‘.) Vedle Vymítače ale Constantine trpí nedostatkem hororových scén a vedle Bladea nedostatkem kung-fu a mikrosekundových střihů. Přesto má něco, co se v komiksových adaptacích nevyskytuje úplně běžně: inteligenci, svěžest i – v rámci žánru – doteky překvapení. Tak třeba hned na začátku hrdinovi diagnostikují rakovinu plic v posledním stadiu, což mu vyloženě zkazí den…
Režisér Francis Lawrence má sice za sebou osmdesát slavných videoklipů, svůj debut ale rozhodně nestaví jen na obrazově opulentních scénách. Naopak, návštěv Pekla s digitálními příšerami je tu jen pár. Mnohem víc se vyžívá v záběrech, jež svou atmosférou připomínají staré dobré horory z 60. let: muž, který nese mocné Kopí osudu, prochází pastvinou a dobytek se kácí mrtvý k zemi. Jiná postava, odsouzená k smrti žízní, vtrhne do obchodu a obrací jednu lahev za druhou, ale voda zůstává uvnitř a do vyprahlých úst neskane ani kapka. Lawrence totiž ví, že démoni jsou mnohem strašidelnější, když vidíme jen stíny jejich křídel za oknem; vzniká tak napětí, které vydrží déle než lekání nestvůrami nebo sprškami krve a střev. Constantine je víc duchařská detektivka než akční film či horor a jeho hrdina je víc Phil Marlowe než Van Helsing. Unavený muž, který už ani neví, jestli má cenu bojovat.
Nezbude než přiznat, že Constantine stojí a padá s hereckým obsazením. I ty nejambicióznější scény zapomenete – boj s démonem složeným z brouků nakonec známe z Mumie, lepší vize pekla byly v Hellboyovi, lidská těla prolétávala zdmi kancelářských budov v reklamě na Levi’s… Ale křehkou sílu policistky Dodsonové v podání Rachel Weiszové či jedovatě laskavý sadismus androgynního archanděla Gabriela (Tilda Swinton) už tak lehce ne. Pokud se vám tedy nestane to, co mně. Když se v posledních minutách konečně na plátně objevil Satan v podání Petera Stormarea, všechny ostatní mi z hlavy vymazal. Vypořádat se s rolí Pokušitele není jednoduché a Stormare ho hraje tak civilně a poctivě, bez přehánění i karikování, až připomíná Roberta De Nira v Angel Heart nebo Marlona Branda v Kmotrovi. Jeho závěrečný rozhovor s krvácejícím Constantinem je to nejlepší z celého filmu a usvědčí ze zaujatosti všechny fanoušky komiksu, kteří tvrdí, že Keanu Reeves je pro titulní roli moc měkký. S výjimkou Bruce Willise neznám nikoho, kdo by s tak stoickým výrazem dokázal típnout cigaretu do louže vlastní krve...

ORTEL: Komiksový film, v němž se dozvíte, že kdo kouří, přijde do Pekla.

Baldýnský Tomáš, 04/2005