TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
Kletba měsíčního údolí
Kletba měsíčního údolí, , 0
Recenze v kostce
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Distribuce:
nezadán
RECENZE PREMIERE
Když se nějaký film honosí tím, že je natočený „podle bestselleru Malý bílý koníček“, zní to dost nebezpečně. Jestli však máte kuráž, nebo ještě líp, jste-li malá odvážná holčička, budete spokojeni.
Právě dětem je určena nová fantasy – i když spíš než fantasy by se hodilo označení pohádka. Příběh osiřelé Marušky, která se vydává na odlehlé sídlo ke svému podivínskému strýci, totiž víc než moderní spektákly připomíná staré výpravné filmy typu Panna a netvor. Kletba sice není tak ponurá jako Herzova pohádka, má ale podobnou atmosféru, je okouzlující po výtvarné stránce a většinu času si vystačí bez složitých efektů – snad s výjimkou velkého finále, kdy přikluše i magické mořské spřežení. Zrovna malé divačky se pak nejsnáze ztotožní s třináctiletou Maruškou, která postupně odkrývá hořké tajemství samotářského strýce, jeho Měsíčního údolí i černě oděných chlápků, co pobíhají po okolních lesích. Všichni jsou stiženi zapeklitou kletbou, kdy se během pětitisícího (!?!) úplňku stane cosi strašného. Avizovaný úplněk se samozřejmě blíží a jediný, kdo může pomoci, je Maruška.…
Její představitelka, patnáctiletá Dakota Blue Richards, poprvé zazářila ve Zlatém kompasu. Zatímco tam se herecky vyřádila, tady to vypadá, že si hlavně užívá krásných kostýmů. A ono to kupodivu stačí. Dakota se v nich umí nosit a tvoří dokonalý středobod (a ozdobu) pohádkových lokací, ať už čarovného zámku nebo temných hvozdů. Navzdory nádherné výpravě je na Kletbě omezený rozpočet znát, projevil se na minimu digitálních triků i skromném obsazení. Oproti rozmáchlým fantasy jako druhá Narnie je ovšem tento staromilský styl osvěžující. Předchozí celovečerák Most do země Terabithia se sice režiséru Csupovi povedl víc, ani teď se však nemá zač stydět. Vlastně, něco by se našlo. Třeba moralizující průpovídky („Skutečnou kletbou údolí je pýcha.“) a slabé dialogy, které ještě podtrhává český překlad. Když místní kráska Laskavka (!) najde zvířátko a laškovně prohodí „Ty zlobivý ježku drzounku,“ dospělý divák úpí. Malá děvčátka jsou ale otrlá a podobné ‚roztomilosti‘ jim zážitek nezkazí.
Verdikt: Prostinká fantasy s minimem digitálních triků připomene staré výpravné pohádky a potěší hlavně malé divačky.