PREMIERE

TVÁŘ TÝDNE

MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.

Premiere,
19. 02. 2010

KARTA FILMU

Krvavý Valentýn

My Bloody Valentine, USA, 2008

Česká premiéra 30. duben. 2009

Recenze v kostce

Čtenáři  hodnocení čtenářů:      Premiere  hodnocení Premiere:      Hlasujte  »

Režie:

Patrick Lussier

Hrají:

Jensen Ackles, Jaime King, Kerr Smith, Edi Gathegi, Kevin Tighe, Tom Atkins, Betsy Rue

Scénář:

Stephen Miller

Kamera:

Brian Pearson

Hudba:

Michael Wandmacher

Distribuce:

Bioscop

RECENZE PREMIERE

Druhořadé horory z osmdesátých let jsou fajn, když máte po ruce partu stejně naladěných lidí a nějaké to promile v krvi. Holky křičí, kluci křičí, důchodci sípají a hlavy padají. Na ošuntělé véháesce to celkem funguje, ale když to někdo po dvaceti letech opráší a hodí do kin, děsí publikum spíš naivita tvůrců. Tím spíš, že přeučený Patrick Lussier (Dracula 2000) nechal zápletku víceméně beze změn a soustředil se spíš na počet obětí a magickou vějičku v podobě 3D efektu.

Naštvaný horník s krumpáčem (hodně připomíná Big Daddyho z videohry Bioshock) postrádá jak motivaci, tak výraznější osobnost. Směska nudných postav před ním utíká do všech koutů zapadlého městečka, ale scénář je vždycky stejný. Osoba vběhne do slepé uličky, rozhlédne se, a baf! Maník stojí za zády a kutá dutinu lebeční. Po desátém záseku jako podle pravítka to přestane být zábavné, leda byste si za každou mrtvolu dali panáka. I podroušenému divákovi ovšem nadzvedne obočí finální pointa, která zvysoka kašle na pravidla dobrých detektivek a posílá tenhle unylý horůrek ještě o stupínek níž. Ve všech myslitelných rozměrech.

Rybář Václav