TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
Gomora
Gomorrah, Itálie, 2008
Česká premiéra 12. březen. 2009
Recenze v kostce
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Matteo Garrone
Hrají:
Ernesto Mahieux, Alfonso Santagata
Scénář:
Maurizio Braucci, Ugo Chiti, Gianni Di Gregorio, Matteo Garrone, Massimo Gaudioso, Roberto Saviano
Kamera:
Marco Onorato
Distribuce:
AČFK, 137 minut, od 15 let
RECENZE PREMIERE
U nás známe italskou mafii hlavně ze seriálu Chobotnice, kde se Corrado Cattani potýkal s chlapíky v černých pláštích a černých brýlích. Jenže neapolská camorra je všechno možné, jen ne nažehlení osmahlí elegáni ošlehaní přímořským větrem. Většinou jde o upocené obtloustlé chlapíky, kteří řídí bandu násilnických teenagerů a jejichž opálení pochází ze solárka. Jak moc je mafie idealizovaná, se snaží ve svém filmu ukázat Matteo Garrone, což se mu daří jen částečně. Pojal jej dokumentárním stylem, a jak na sebe kupil jednu postavu na druhou, jeden nešvar za dalším, nezbylo moc místa na souvislý děj.
A tak v jednu chvíli sledujeme výběrčího ‚daní‘, který obchází polovinu paneláku a snaží se vyhnout té druhé, protože mezi nimi právě zuří brutální a absurdní válka. O chvíli později sledujeme otřesnou dvojici kluků, která najde bedny se zbraněmi určenými pro místní bossy a baví se tím, že zkouší, co udělá granátomet a kolik stihnou vykrást obchodů. Uhlazenější je mise Roberta s Francem, kteří provozují nelegální skládky toxického odpadu, a ukázka neapolských neřestí končí krejčím, který vyrábí pro mafii šaty nejvyšší kvality. Děj poskakuje od jednoho k druhému, ale nikdy se nezastaví na tak dlouho, abyste si vypěstovali vztah k jakékoli z postav.
Dokumentární styl je až příliš syrový, pro běžného diváka bude nejspíš nestravitelný a možná až nudný. Všudypřítomná brutalita sice funguje právě díky autenticitě dobře, ale problém je v tom, že to na dvě a čtvrt hodiny filmu nestačí. Navíc když už se začnete orientovat v jedné problematice a slepenci osudů, film poskočí jinam a vy se zase budete pokoušet zorientovat, kdo je kdo. Nakonec vám v paměti utkví asi jen výrostek se skřehotavým hlasem, jemuž budete přát obzvlášť krutou a rychlou smrt…
Milovníci klasických příběhů budou Gomorou znechuceni, protože je toho anonymního zabíjení a roztřesené kamery bez pojítek opravdu hodně. Ale pokud hledáte polodokumentární sondu do života neapolského podsvětí, odejdete z kina spokojeni. Budete mít pocit, že jste zabloudili do hnusné čtvrti plné šedivých paneláků a někdo vám jen tak z nudy vystřelil mozek z hlavy. Po zhlédnutí filmu si svůj výlet do tohoto koutu Itálie určitě dobře rozmyslíte.
Verdikt: Obtížně stravitelné drama o tom, jak je mafie zlá, je jen pro otrlé diváky, kterým nevadí absence příběhu.