TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
Případ nevěrné Kláry
Případ nevěrné Kláry, Itálie, Česko, 2009
Česká premiéra 11. červen. 2009
Recenze v kostce
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Roberto Faenza
Hrají:
Laura Chiatti, Anna Geislerová, Iain Glen
Distribuce:
nezadán
RECENZE PREMIERE
Přitom se evropský projekt tvářil jako ten nejambicióznější. Česko-italská koprodukce, Brit a Italové v hlavní roli, epizoda v Benátkách… Výsledkem je toporná historka o žárlivci a nevěrnících, která má asi takovou hloubku jako příběh Pytlákovy schovanky. Na rozdíl od Fričovy parodie to ale režisér a autor scénáře Roberto Faenza bohužel myslel vážně.
Okamžitě zaškube za uši český dabing. Natáčelo se v angličtině a dialogy namluvené českými herci pak vzaly scénám i ten zbytek života, který snad mohly mít. To, že ty repliky znějí jako ze staršího ‚dopoledního‘ seriálu, však ještě není to nejhorší. Nejhorší je obsah. Z každé druhé věty je slyšet, že byly dialogy přeložené – a to velmi špatně. „Takže tohle je opravdu sbohem?“ ptá se soukromý detektiv v podání Iana Glena (představte si, jak by vypadal ovadlý Marek Vašut po liftingu, a máte ho) své sexy kolegyně, která k němu zrovna stojí zády (ta má po kosmetickém zákroku horní ret jako Kačer Donald zobák). „Netvař se tak pateticky,“ odpoví ona, aniž by se na něj podívala a mohla tak vidět, jak se tváří.
Takových kostrbatých banálních dialogů a strojených situací, které vyvolají nechtěný smích, je Případ plný. A pak je tu taky dost sexu, sem tam bradavka a nějaký ten klín. Sex a nahotu přitom Faenza používá podobně, jako si někdo na každé jídlo lije kečup. Bez fantazie a beze smyslu. A tak vám bude nakonec jedno, kdo se s kým vyspí a kdo při tom koho načapá.
Není mi jasné, se kterou postavou jsme měli příběh prožívat. Jestli s unylou Klárou, jejím slizkým italským přítelem nebo nemožným detektivem, který má úchylku na boty. Není tu žádná studie žárlivosti, žádné napětí a kupodivu ani žádný humor. Tedy kromě toho nechtěného. Jediné, co tu funguje, jsou fotogenické pražské kulisy.
Verdikt: Banální historka, ve které se hodně souloží, žvaní, nebo souloží a žvaní zároveň.