TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
Jak se vaří dějiny
Ako sa varia dejiny, SR, Rakousko, ČR, 2008
Česká premiéra 23. duben. 2009
Recenze v kostce
Válka prochází žaludkem. Dějiny evropských bojů očima polních kuchařů.
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Peter Kerekes
Hrají:
Vassilij Nikolajevič Logunov, Franz Wienhart, Heinz Rudinger, Liepke Distel, Békés Mihály
Scénář:
Peter Kerekes
Kamera:
Martin Kollár
Hudba:
Marek Piaček
Distribuce:
Aerofilms
RECENZE PREMIERE
Nový dokument sází hlavně na originální nápad: zmapovat průběh válek skrze vyprávění kuchyňských ‚krys‘, bez nichž se žádná bitva neobejde. Vždyť hladový voják = špatný voják. A tak spolu se čtrnácti kuchaři projdeme šest evropských konfliktů: od druhé světové přes sovětskou okupaci Československa až po boje na Balkáně či o Alžír. Při povídání pamětníků, které je prokládané archivními záběry, se pak šikovně mísí mrazivost s vtipností. Na jedné straně vás dostanou Francouzovy vzpomínky na Alžířany, kteří čtvrtili lidi, na straně druhé se zasmějete nad glosami chorvatského nacionalisty, jenž zarytě odmítá kuchtit se Srby s vysvětlením: „Oni už vařili dost – zavařili mně i mojí zemi.“
Jugoslávská kapitola je nejzajímavější a dává zapomenout i na slabší chvilky. Ač jsou totiž všechny příběhy působivé, je jich na jeden film moc a jejich sledování začne být po hodině lehce jednotvárné. Ještě štěstí, že to nejlepší si režisér schoval na konec: ať už povídání zmíněného Chorvata v kontrastu ke smířlivějším srbským ženám, vyprávění Titova dohlížeče na pokrmy nebo vzpomínky kuchaře, který přežil havárii ponorky. Ty se vám vryjí do paměti – stejně jako drsné záběry porážky prasete či krávy, z čehož se slabším povahám zvedne žaludek.