![]()
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
Renaissance, Francie, Velké Británie, Lucembursko, 2006

Česká premiéra 10. květen. 2007
Striktně černobílý francouzský animovaný film v mnohém připomíná potemnělou poetiku Sin City. Strhující vizuální stránka do jisté míry omlouvá i ohranou detektivní zápletku, ve které figuruje drsňák detektiv, osudová žena a tajemná mezinárodní korporace.
Čtenáři
Premiere
Hlasujte »
Režie:
Christian Volckman
Hrají:
Mluví: Daniel Craig, Jonathan Pryce, Ian Holm, Catherine McCormack, Romola Garai
Scénář:
Mathieu Delaporte
Hudba:
Nicholas Dodd
Distribuce:
Bontonfilm, 105 min., od 12 let
Je to sice animák, ale děti na něj neberte. Ne kvůli přemíře násilí, ale hlavně kvůli originální stylizaci, která by je nebavila, zatímco fajnšmekr se u ní bude rozplývat blahem. Čeká vás totiž výlet do černobílé Paříže roku 2054, jež působí jako dickovský svět z Blade Runnera, Minority Report či paranoidního Temného obrazu, který se Renesanci blíží i neobvyklou technikou animace a jenž u nás nedávno vyšel na DVD.
Samotný příběh je ovšem variací na tisíckrát viděné detektivní zkazky: osamělý drsný hrdina (tentokrát policajt s hezky česky znějícím jménem Karas a hlasem Daniela Craiga) se pouští do složitého pátrání, potká femme fatale, slíbí jí nesplnitelné a snaží se všechno dotáhnout do konce i za cenu vlastního života.
Kdesi v ulicích futuristické Paříže se totiž ztratila mladá vědkyně Ilona a Karas má podezření, že nešlo o obyčejný únos. Ilona pracovala pro nadnárodní korporaci Avalon, která se zabývá genetickými výzkumy – a zřejmě tu přišla na něco, na co přijít neměla a o co se za žádných okolností nesmí podělit se světem. Vzhledem k tomu, že Karasovi se v posteli rozvaluje Ilonina sestra, týkal by se ho tenhle případ, i kdyby mu jej nepřidělili rozkazem. Zpočátku nemá čas na filozofování o tom, jestli ti zlí únosci nejsou čistě náhodou hodní, ale netrvá dlouho a zaplete se do celé věci víc, než po něm nadřízení chtějí…
Noirové vize jak z komiksového světa Franka Millera se v Renesanci objevují v pohybu, živé a dotažené skoro až k dokonalosti. Černobílá animace vystihuje pochmurnou náladu filmu a ostrý kontrast světla a stínu se vám zařízne do očí – forma vyprávění je natolik propracovaná a působivá, že zachraňuje slabý scénář. Když prší, déšť kreslí po plátně hypnotické obrazy, které se realisticky rozcáknou v kalužích vody. A když kamera sledující dramatickou automobilovou honičku v zatáčce nečekaně změní směr a vyletí až někam nad řeku, zatočí se vám hlava.
Odvážné vizuální pojetí má ale i svou odvrácenou stranu. Třeba milostná scéna připomíná sex snad jenom vzrušeným hekáním, a podobné nedostatky vám budou zážitek kazit i ve zbytku filmu. Tvůrci si sice vyhráli s animací očí, jenže co jsou platné dokonalé digitální bulvy, když zbytek obličeje chvílemi působí jako strnulá maska bez emocí? Také proto je těžké se s některým z už tak značně šablonovitých hrdinů ztotožnit.
Přes ohromný potenciál a řadu silných momentů tak Renesance opakuje to, co už předvedla jiná francouzská sci-fi Immortel: zpočátku vás nadchne originalitou zpracování, ale ve výsledku spíš litujete promarněné šance.
ORTEL: Slabší detektivní zápletku zachraňuje animace, která vám párkrát vyrazí dech.