PREMIERE

TVÁŘ TÝDNE

MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.

Premiere,
19. 02. 2010

KARTA FILMU

Babel

Babel, USA/Mexiko, 2006

Česká premiéra 22. únor. 2007

Recenze v kostce

Režisér 21 gramů a Amores perros natočil v podstatě potřetí to samé, přesto jeho spletenec tragických osudů přináší jedinečný zážitek. Tentokrát děj rozprostřel přes celou zeměkouli a zavádí nás do Mexika, Tokia či Maroka, kde exceluje netypicky prošedivělý a zaprášený Brad Pitt.

Čtenáři  hodnocení čtenářů:      Premiere  hodnocení Premiere:      Hlasujte  »

Režie:

Alejandro González Iñárritu

Hrají:

Cate Blanchett, Brad Pitt, Gael García Bernal, Adriana Barraza, Rinko Kikuchi, Kôji Yakusho, Nathan Gamble

Scénář:

Guillermo Arriaga

Kamera:

Rodrigo Prieto

Hudba:

Gustavo Santaolalla

Distribuce:

Bioscop, 142 min., od 15 let

RECENZE PREMIERE

Filmy Mexičana Alejandra Gonzáleze Iñárritua mají společného hrdinu: Osud s velkým O. To on stojí v pozadí všech událostí a tahá za provázky, to jemu postavy nemají šanci uniknout, ať dělají cokoli. Ale zatímco v předchozích 21 gramech osudová tragédie vyrůstala na komorním půdorysu, tentokrát své fatální nitky ambiciózně rozprostřel přes celou zeměkouli.
Začíná v Maroku, kde domorodý pastevec dá svým dvěma synům pušku na obranu proti šakalům. Chlapci jsou zvědaví, jestli opravdu dostřelí na tři kilometry, a za cíl si vyberou autobus na silnici v údolí… V americkém San Diegu mezitím mexická chůva, pečující o dvě děti z bohaté rodiny, řeší neodkladný problém – zítra se její syn žení a ona nemá, kdo by jí děti, jejichž rodiče se zdrželi na dovolené, na jeden den pohlídal. A tak se je rozhodne vzít do Mexika a za šoféra si vybere svého nespolehlivého mladého synovce. Ano, tragédie v Iñárrituových filmech nepřicházejí jen tak z ničeho nic, rodí se ze střípků ošklivých náhod, nedorozumění, klukovin a hloupých rozhodnutí.
Tíha osudu dopadá na hrdiny Babelu spravedlivě, bez rozdílu původu či společenského postavení. Americká turistka (Cate Blanchett), kterou při výletu do marocké pouště zasáhne kulka vystřelená jakoby odnikud, je i se svým mužem (Brad Pitt) ­náhle odkázána na pomoc místních vesničanů. Zatímco žena bojuje o život na špinavé podlaze kamenné chýše, manželé k sobě po letech znovu nacházejí cestu přes propast mlčení. Domorodci se mezitím hrozí, že je americká diplomacie osočí z teroristického útoku se všemi důsledky. A děti blahobytného páru příběh zavede do pustiny, kde je ohrožuje smrt žízní a vyčerpáním…
K marocké a mexické linii se pak přidává ještě třetí, tokijská, která je se zbytkem propojena o něco volněji. Její hrdinkou je hluchoněmá školačka, dcera bohatého vdovce, která bolestně zápasí s nahromaděnou frustrací, vztekem vůči okolí, ale i sexuální touhou – a v průběhu jediného dne se zdánlivě nesmyslně nabídne několika mužům.
Na rozdíl od 21 gramů není Babel velkolepou přehlídkou patetického herectví. Všichni zúčastnění, včetně těch největších hvězd, jsou si vědomi, že představují střípky veliké mozaiky, a svůj projev drží v uměřeně civilních mezích. Jejich výkony přitom nejsou o nic méně pozoruhodné, ať už jde o prošedivělého a zaprášeného Brada Pitta, Adrianu Barrazovou jako čím dál zoufalejší chůvu, Gaela Garcíu Bernala coby přiopilého floutka za volantem či Japonku Rinko Kikuchi, u níž se dojemně sváří dívčí křehkost s agresivitou.
Typickým znakem Iñárrituova brilantního režijního rukopisu je složitá skladba příběhů, která jednotlivé scény co chvíli staví do nových kontextů, a důmyslně zpřeházená chronologie: konec příběhu nám často prozrazuje ještě před začátkem, a nutí nás tak sledovat spokojený život postav s vědomím, že je už brzy postihne neodvratná tragédie. Iñárritu i v Babelu těmito prostředky dosáhne efektního výsledku, ve vlastním zájmu by si však měl dokázat říci ‚třikrát a dost‘. Pokud by se totiž stejné metody držel i v budoucnu, nejspíš by se brzy proměnila ve vnitřně vyprázdněnou manýru.
Poetickou působivost filmu podtrhuje i prostředí. Vyprahlé a větrné marocké pohoří střídají záběry z ploché a sluncem sžírané mexické pouště, v zajímavém kontrastu s obrazy hypermoderního, světélkujícího Tokia. Scény z temperamentní svatby v Mexiku se mísí s výjevy z japonské taneční party, již chvílemi vnímáme očima hluchoněmé dívky jako bezhlasé střídání barevných záblesků a úplné tmy.
Tím vším se režisérovi daří budit dojem, že náš svět je opravdu propojený skrytými nitkami. A že navzdory tomu, že tak jako stavitelé Babylonské věže, na niž odkazuje název filmu, sice mluvíme různými jazyky, všechny nás spojuje naše křehkost, naše bezbrannost vůči osudu a naše schopnost najít na dně prožitých tragédií katarzi a smíření.

ORTEL: Velkolepý spletenec příběhů, které se mohou stát i vám.

Šťastná Barbora, 02/2007