PREMIERE

TVÁŘ TÝDNE

MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.

Premiere,
19. 02. 2010

KARTA FILMU

Obsluhoval jsem anglického krále

Obsluhoval jsem anglického krále, ČR, 2006

Česká premiéra 11. leden. 2007

Recenze v kostce

Jiří Menzel odvedl při adaptaci Hrabalova románu úctyhodný kus práce a vytvořil působivou historickou fresku, mapující hrdinův život ve víru dějin od první republiky po éru komunismu. Z filmu se však vytratily temnější a drásavější stránky Hrabalovy prózy, takže působí až příliš uhlazeně.

Čtenáři  hodnocení čtenářů:      Premiere  hodnocení Premiere:      Hlasujte  »

Režie:

Jiří Menzel

Hrají:

Oldřich Kaiser, Ivan Barnev, Julia Jentsch, Martin Huba, Marián Labuda, Milan Lasica, Josef Abrhám, Jiří Lábus, Jaromír Dulava, Pavel Nový

Scénář:

Jiří Menzel

Kamera:

Jaromír Šofr

Hudba:

Aleš Březina

Distribuce:

Bioscop, 120 min., od 12 let, 40 kopií

RECENZE PREMIERE

Menzel přistoupil ke zfilmování legendární předlohy s odvážnou ambicí obsáhnout dílo celé, vtěsnat celý ten obrovský hrozen příběhů, obrazů a figur, rozprostírající se přes několik desetiletí a historických epoch, do jednoho celovečerního filmu. To se mu sice podařilo, ale kvůli vytoužené úplnosti musel nakonec obětovat možná víc, než zamýšlel.
Jednoznačnou předností Anglického krále je obsazení hlavní role. Bulharský objev Ivan Barnev, který si zahrál Jana Dítěte od mladičkého prodavače párků na nádraží přes zkušeného číšníka z hotelu Paříž až po rychlokvašeného poválečného milionáře, vzbuzuje – přesně jako hrdina Hrabalovy knihy – podivnou směs shovívavosti nad jeho naivní dychtivostí a mrazení v zádech nad bezskrupulózností, s níž si bere, co mu nepatří. Pravda, scénář mu nedá mnoho prostoru k opravdovému hraní, většinou je spíš divákem, který vykuleně sleduje, jak kolem sviští dějiny. Starší ‚verzi‘ Dítěte, který po rušném životě zvolil dobrovolný exil lesního dělníka ve zpustošených Sudetech, ztělesnil Oldřich Kaiser. Ten už nic hrát ani nemusí – jeho charismatický zjev, když medituje v polorozpadlé chalupě v lesích, je sám o sobě dost působivý.
Menzelův Anglický král je bez problémů srozumitelný a přehledný i pro ty, kteří předlohu nečetli. Daní za přijatelnou délku filmu (rozumné dvě hodiny) je však to, že mnohé důležité motivy vidíme jenom ‚z rychlíku‘ a divák neznalý knihy sotva pochopí, jak důležité bylo pro mladého Dítěte třeba osudové setkání s obchodním cestujícím panem Waldenem, který v něm vzbudil celoživotní touhu po penězích. I tyto příliš rychle odbyté minihistorky naštěstí utkví v paměti díky tomu, že Menzel i epizodní role obsadil opravdu skvělými herci: Mariánem Labudou (Walden), Martinem Hubou (vrchní Skřivánek, jenž „obsluhoval anglického krále“) či Milanem Lasicou (profesor francouzské literatury, který všechny kolem označuje za „potomstvo zlé, blbé a zločinné“). Z Menzelových dívčích objevů (je jich několik) upoutá hlavně Zuzana Fialová jako padlá dívka Marcela, ďábelsky svůdná i jako lesní dělnice ve vaťáku, a Julia Jentschová, jež se coby hrdinova německá manželka Líza snad až příliš vžila do role odpudivé Führerovy fanynky.
Převést Hrabalovo eruptivní psaní do podoby filmového příběhu jistě nebylo snadné. Z filmové verze se ovšem vytratilo cosi velmi podstatného – vášeň. Hrabal ve svém textu bez zábran míchá krásu s ošklivostí, scény humorné i hororové; Menzelův film působí vedle knihy jaksi dietně. Pravda, nechybí mu poezie, třeba ve scénách, kdy se kolem hrdiny vznášejí průvanem zvířené bankovky, peří či známky uloupené deportovaným Židům. Nechybí mu ani elegance – scény ‚orgií‘ prvorepublikové smetánky připomenou Konec starých časů. A nechybí mu dokonce ani humor. Ale do filmu se nedostalo nic z toho, co je v knize děsivé a drásavé – ať už to byl kocour s přeseknutou páteří, který umíral dva dny, nebo (a především) Dítětův a Lízin retardovaný synek Siegfried, který neuměl nic než zatloukat hřebíky a jehož strašidelné bušení Dítěte po válce pronásledovalo na každém kroku. Poté co byly z Dítětova životopisu odstraněny jeho nejostřejší hrany, není divu, že ani finální zklidnění v lesním ústraní neposkytne plnohodnotnou katarzi. Výsledek působí jako uhlazený ekvivalent povinné četby.
Obsluhoval jsem anglického krále je určitě film, před kterým musíme smeknout. Méně zkušenému scenáristovi a režisérovi by se Hrabalovo dílo nejspíš rozpadlo pod rukama či nabobtnalo do třináctidílného seriálu. Ale pokud jde o emoce, tenhle film s vámi, na rozdíl od předlohy, asi moc nezacloumá.

ORTEL: Úctyhodný snímek, ale neuvěřitelné se v něm skutkem nestalo.

Šťastná Barbora, 01/2007