TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
Borat
Borat, USA, 2006
Česká premiéra 23. listopad. 2006
Recenze v kostce
Britský komik se vydává za kazašského reportéra a zaměřuje se na všechno to, co bylo v americkém veřejném životě zameteno pod koberec politické korektnosti. Zkomolenou angličtinou neúnavně nahazuje své rasistické, sexistické či homofobní vějičky a nezasvěcené oběti bezelstně reagují. Komedie, jakou jste ještě nikdy neviděli!
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Larry Charles
Hrají:
Sacha Baron Cohen, Ken Davitian
Scénář:
Sacha Baron Cohen, Anthony Hines, Peter Baynham, Dan Mazer
Kamera:
Luke Geissbuhler, Anthony Hardwick
Hudba:
Erran Baron Cohen
Distribuce:
Bontonfilm, 83 min., od 15 let, 13 kopií
RECENZE PREMIERE
Borat uspěl tam, kde se Alimu G tak úplně nezadařilo. S celovečerním filmem hiphopového pozéra Ali G Indahouse udělal britský komik Sacha Baron Cohen tu chybu, že úplně opustil princip, na němž byla jeho televizní show postavena a který je základem jak Aliho, tak Boratova kouzla. Improvizované konfrontace s lidmi netušícími, že nemluví se skutečným člověkem, ale s vymyšlenou postavou, nahradil kompletně vyfabulovaný děj, což dopad Cohenových poťouchlostí výrazně oslabilo. Podruhé už se stvořitel obou ‚tak trochu jiných reportérů‘ stejného omylu nedopustil. Boratovy střety s nezasvěcenými Američany tentokrát tvoří samotné jádro filmu – a historka o tom, jak byl coby nejlepší reportér Kazachstánu vyslán, aby natočil poučný dokument o životě ve Spojených státech, pak jen rámec, do něhož jsou jednotlivá setkání zasazena. A díky za to, protože i tady představují hrané výstupy tu slabší část dění na plátně. (Což je ovšem taky relativní – například úvodní záběry kazašské lidové veselice, známé jako ‚židobraní‘, kde dobří Kazaši ženou ulicemi figurínu rohatého ‚Žida‘ a ‚paní Židová‘ vzápětí snáší vejce, jednoduše nemají chybu!)
Borat se v průběhu své ‚reportážní cesty‘ zaměřuje na všechno to, co bylo v americkém veřejném životě zameteno pod koberec politické korektnosti. Jeho kulturní jinakost, v duchu této doktríny sama hodná respektu, mu poskytne perfektní výchozí pozici k nenápadným provokacím – prodejce zbraní mu tak bez mrknutí poradí, že
na střílení Židů bude nejlepší devítka nebo pětačtyřicítka, kovboj na rodeu zalituje, že v Americe není možné jako v Kazachstánu věšet homosexuály, a parta vypatlaných studentů se ho bude vyptávat na ‚ty vaše ruský děvky‘ (čili ženy obecně). Borat funguje jako katalyzátor, když s nevinnou tváří ve zkomolené angličtině straží své rasistické, sexistické či homofobní vějičky, případně ‚jen‘ pokouší normy společenského chování. Kroužku feministek oznamuje, že mozek ženy je podle objevu kazašského vědce srovnatelný s mozkem veverky, či s hrůzou zjišťuje, že ten, kdo mu „při sprše vrazil gumovou pěst v anus“, byl homosexuál. Snad nejlepší je scéna, kde publikum rodea nabudí přáním, aby Bush dokázal „vypít krev všech iráckých mužů, žen a dětí“, a vzápětí se skoro vystaví lynčování, když na melodii americké hymny chválí velikost Kazachstánu a kvalitu tamního draslíku. Boratova opravdovost při tom všem je ďábelská a má v sobě čistotu a bezelstnost idiotských
kreací Petera Sellerse.
Ve výsledku je tahle ‚reality show z pekla‘ třeskutě vtipná – a rozhodně něco, co jste na plátně ještě nikdy neviděli.
ORTEL: Nejšílenější komedie roku, pokud ne všech dob!
