![]()
![]()
Projekt 100
Letošní filmová přehlídka osmi zásadních filmů startuje 14. ledna a během pěti měsíců procestuje cca 100 českých kin. Tématem je noir ve všech možných podobách, takže se těšte třeba na Phila Marlowa v Hlubokém spánku nebo allenovku Zahraj to znovu, Same. Uniknout by vám ale neměly ani žánrově odlišné pecky jako Harold a Maude nebo relativně nový, ale do nebes vychvalovaný Fish Tank. Více o programu a kinech, kde se promítá zjistíte na www.projekt100.cz
Premiere,
14. 01. 2010
KARTA FILMU
The lake house, USA, 2006

Česká premiéra 10. srpen. 2006
Pomocí záhadné poštovní schránky si dva samotáři z různých časů posílají milostné dopisy. Sci-fi rozhodně nečekejte, jde o průměrný romantický film s jistým melancholickým kouzlem, protože se však hrdinové ve skutečnosti nesetkávají, milostná linie je dost oslabena.
Čtenáři
Premiere
Hlasujte »
Režie:
Alejandro Agresti
Hrají:
Keanu Reeves, Sandra Bullock, Shohreh Aghdashloo, Christopher Plummer, Scott Elias
Scénář:
David Auburn
Kamera:
Alar Kivilo
Hudba:
Rachel Portman, Prince, Paul M. van Brugge
Distribuce:
Warner Bros., 100 min., od 12 let, 17 kopií
Dvanáct let po Nebezpečné rychlosti se znovu setkávají Keanu Reeves a Sandra Bullocková, tentokrát ale mění akční jízdu za pomalé melodrama. Jejich noví hrdinové, posmutnělá doktorka Kate a osamělý architekt Alex, se seznámí prostřednictvím dopisů, které záhadným způsobem cestují v čase. Když se Kate stěhuje z proskleného domu u jezera, nechá v poštovní schránce papír s několika instrukcemi pro budoucího nájemníka. Jaké je však její překvapení, když na list odpoví právě Alex, který – jak žena záhy překvapeně zjistí – tu bydlel o dva roky dřív…
Příběh jedné lásky má velmi atraktivní zápletku (která původně pochází z jihokorejského filmu Il Mare), ta v sobě ale skrývá i značná úskalí. Vzhledem k tomu, že fantastický prvek je pouhou záminkou pro spojení dvou samotářů, tvůrci se jím blíže nezabývají (takže scifisté si na své nepřijdou) a využívají ho, jen pokud slouží potřebám ústředního vztahu. Jenže jaký vztah může být mezi lidmi, které dělí časová propast, a přestože si mohou skrze řádky vylívat srdce a snad o sebe i sem tam zavadit na ulici, většinu děje musí trávit každý zvlášť? Jejich osudy se odvíjejí bok po boku, ovšem všichni víme, že protnout se mohou až ve finále. Tím se však oslabuje i milostná linie, takže ani příznivci love story si moc neužijí a celá romance působí poměrně chladně. Z velké části i proto, že vlastně vůbec nepochopíme, kdy a proč si začali být oba blízcí – jejich rutinní korespondence dlouho neobsahuje nic, co by naznačovalo, že jsou naladěni na stejnou vlnu.
I přes tuto odtažitost ale Dům u jezera nepostrádá příjemně melancholické kouzlo a v několika okamžicích vás přímo odzbrojí. To když režisér zavede oba protagonisty do téže kavárny, kde jako by si spolu u sousedních stolů zaujatě povídali. Jen jejich oči zůstávají stále sklopené nad papírem, neboť ve skutečnosti tu sedí každý v jiném roce. Stejně poetická je i procházka Chicagem, kdy Alex ‚vodí‘ Kate kolem těch nejúžasnějších budov (díky nádherné kameře Alara Kivila vám tohle město učaruje), i když tam fyzicky nemůže být. Jenže těch pár prchavých chvil na celý film nevystačí, a příliš mu neprospívá ani přítomnost Sandry Bullockové, které její lékařku neuvěříte, ani kdybyste se na hlavu stavěli, a bohužel někde zapomněla i svůj půvab ‚holky od vedle‘. A když už jsme u toho, ani plaché pohledy Keanu Reevese už tak docela nejsou, co bývaly. Ve druhé půlce se navíc občas ztratíte v bludišti časových rovin, byť vás tvůrci nikdy nezapomenou rychle vyvést ven. A nakonec vás jenom zamrzí, že tak zajímavý projekt nedokázal opustit vody průměrné romantiky.
ORTEL: Romantické jiskry odfoukl studený vítr z jezera.