TVÁŘ TÝDNE
MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.
Premiere,
19. 02. 2010
KARTA FILMU
Koralína
Coraline, USA, 2009
Recenze v kostce
Začínající spisovatel přijíždí do Los Angeles s cílem napsat své velké dílo a udělat kariéru. Jednou však v baru potká temperamentní mexickou servírku, a vše je během pár okamžiků jinak… V odtažitém, šedivém a nudném filmu o prvním velkém románu a první velké lásce to však mezi hlavními postavami vůbec nejiskří.
Čtenáři 
Premiere 
Hlasujte »
Režie:
Henry Selick
Hrají:
Dakota Fanning, Teri Hatcher, Ian McShane
Distribuce:
nezadán
RECENZE PREMIERE
Stěhování je vždycky otrava, zvlášť když jste malá holčička s modrými vlásky, hravou povahou a podle rodného listu patříte dvěma workoholikům. V činžáku uprostřed ničeho si malá Koralína může hrát tak maximálně s omítkou na zdi, za oknem má na výběr mezi vypelichanou kočkou a šíleným geekem na motorce. Nic moc vyhlídky, alespoň do té doby, než zjistí, že každou noc se za malými dvířky v jedné ze zdí otevírá brána do alternativního světa. Žijí v něm osoby navlas podobné jejím rodičům, výstřednímu ruskému artistovi z druhého patra, a dokonce i ten kluk na motorce. Všichni jsou ale milejší a ochotnější, krmí ji laskominami a sladkými slůvky. Jo a mají místo očí knoflíky. Dá se na to zvyknout, zvlášť když je návrat zpět do šedé reality jako studená sprcha. Koralína si na každonoční návštěvy zvykne, zároveň si však začne všímat toho, že její náhradní matka má postranní úmysly. Klíčovou roli v nich hraje jehla, nit a dva lesklé knoflíky.
Chránit oči a tím svoji duši byste si měli při návštěvě kina i vy, protože Koralína k nám přichází v nefalšované 3D verzi, která z modelínových hrdinů stop motion animáku dělá postavičky, jichž se budete chtít dotknout. Ve světě Henryho Selicka (Noční můra Tima Burtona) mrazí šedivá přítomnost, hřeje snová alternativní realita a vy sedíte uprostřed a pulzujete díky přecházení sem a tam. Za napáditost světa za tajnými dveřmi je zodpovědný jednak Neil Gaiman (autor knižní předlohy), jednak samotný Selick, jehož režijní taktovka exploduje milionem nápadů hned jak za Koralínou zaklapne brána do míst, kde je možné úplně všechno. Muzikálová čísla, duhové přechody, budování i borcení obrazů do posledního pixelu.
Pod nánosem těch vizuálních legrácek se ale pořád skrývá poctivá pohádka, kterou si vychutnají odrostlejší děti i jejich dospělý doprovod. Koncept částečně odkazující k francouzskému Městu ztracených dětí, graduje do tak dramatického finále, že snímku odpustíte pomalejší rozjezd (všichni přece víme, že Koralína ty dveře vyzkouší, tak proč otálet?). 3D efekt pak přidává k už tak povedené alternativě disneyovských slaďáren další bonus, protože ho autoři používají chytře a uměřeně. Až na vás z plátna zaútočí ruka s jehlou, raději uhněte nebo nastrčte souseda. Vaše oči vám poděkují. Budete je potřebovat i před návštěvou kina. Koralína totiž přichází v pouhých třech kopiích. Že dobrého bývá pomálu? V tomto případě bychom ocenili výjimku z pravidla. Takže hledejte, hledejte... třeba v našem programu kin.
Verdikt: Gaimanově pohádce pro starší a pokročilé to ve stop motion sluší. Doufáme, že časem dojde i na další adaptace jeho knížek.