Hachette FilipacchiPREMIERE

TVÁŘ TÝDNE

MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.

Premiere,
19. 02. 2010

KARTA FILMU

Looney Tunes: Zpět v akci

Looney Tunes: Back in Action, USA, 2003

Česká premiéra 5. únor. 2004

Recenze v kostce

Kačer Daffy dostane od společnosti Warner Bros. výpověď. Spřátelí se s bývalým kaskadérem a společně vyrážejí na dobrodružnou výpravu za modrým diamantem zvaným Modrá opice. Hollywoodští producenti však chtějí svého kresleného herce získat zpět.

Čtenáři  hodnocení čtenářů:      Premiere  hodnocení Premiere:      Hlasujte  »

Režie:

Joe Dante

Hrají:

Brendan Fraser (DJ Drake), Jenna Elfman (Kate), Steve Martin (šéf ACME), Timothy Dalton (Damien Drake)

Scénář:

Larry Doyle

Kamera:

Dean Cundey

Hudba:

Jerry Goldsmith, John Debney

Distribuce:

Warner Bros., 90 min., přístupný, 18 kopií

RECENZE PREMIERE

Králíka Bugse mají rádi všichni, nezávisle na demografických charakteristikách, zatímco s kačerem Daffym se ztotožňují jen zahořklí ztroskotanci, tvrdí během porady nová tvář ve vedení studia Warner Bros. (Jenna Elfman). A protože nové koště dobře mete, dostává Daffy vzápětí padáka. Ve stejné situaci se brzy poté kvůli nešťastnému kačerovi ocitá i DJ Drake (Brendan Fraser), příslušník studiové ochranky a někdejší dablér "skutečného" Brendana Frasera ve filmu Mumie. DJ je ale navíc také synem hvězdy špionážních filmů Damiena Drakea (proplešatělý exBond Timothy Dalton). Ten shodou okolností pracuje jako tajný agent i v reálném životě, což vychází najevo, když překvapeného potomka požádá o pomoc při získání bájného diamantu Modrá opice, který umí proměňovat lidi - kdo by to řekl - v opice. Času ale není nazbyt, protože na drahokam má zálusk i zlodušský šéf korporace ACME (Steve Martin), který drží staršího Drakea jako zajatce. Drake junior se proto spolu s Daffym okamžitě vydává na záchrannou misi. V patách jim vyráží Bugs a zmíněná manažerka, která má Daffyho neprodleně přivést zpět, jinak si může sama balit fidlátka.
Jak je z patrné už ze samotného děje, hrdinům Looney Tunes připadla v příběhu v rozporu s názvem trochu statická úloha, a výsledek proto připomíná spíš nepřetržitý, devadesát minut trvající "product placement", kde produktem jsou samotní animovaní hrdinové. Místo toho, aby scénář vycházel přímo z Daffyho, Bugse a spol., je tvůrci většinu času jen "umísťují" do záběrů, včetně notoricky známých hlášek a citací z nejslavnějších grotesek. Cituje se často, ať už jde o vtipnou, byť trochu samoúčelnou variaci na koupelnovou scénu z Psycha, či prokazatelně hlavní "inspirační" zdroj, Zemeckisovu Falešnou hru s králíkem Rogerem. Znalost Rogera se u diváků mlčky předpokládá, protože například fungování kreslounů v trojrozměrném světě se bez dalšího vysvětlování v mnoha ohledech řídí pravidly, která nastolil právě Zemeckis. Jedním dechem je ale třeba dodat, že Zpět v akci za Zemeckisovým bezchybným spojením animace a živých herců i přes pokrok v technologii pokulhává.
Hlavní cílovou skupinou jsou tentokrát jednoznačně děti. To se mimo jiné podepisuje i na značném obroušení zlomyslnosti ve vzájemném vztahu Bugse a Daffyho - především z prvně jmenovaného se tím pádem stává trochu bezbarvá postava. Dospělí coby doprovod se přesto většinou nudit nebudou, výtvarný gag ve scéně v galerii, kde Bugs, Daffy a Elmer Fudd přebíhají z obrazu do obrazu (Dalí, Munchův Výkřik...), je dost možná i nadchne.

ORTEL: Lepší než Space Jam, ale ne o moc.

Ivan Peška, 02/2004