Dokonalá animace, přesně namíchaný mix akčních scén, hravého humoru a dojemných momentů, ale zejména poutavý příběh. To jsou hlavní devizy filmů studia Pixar. Nic z toho nechybí ani nové pixarovské podívané, podmořskému putování Hledá se Nemo.

Zakladatelé Pixaru museli upsat duše ďáblu. Všechny dosavadní filmy studia - Příšerky, s. r. o., Život brouka a oba díly Příběhu hraček - okouzlily miliony diváků po celém světě a vydělaly dohromady více než 1,7 miliardy dolarů. Každý z nich se přitom stal ještě větším hitem než ten předchozí a Hledá se Nemo v nastoleném trendu pokračuje. Jen v amerických kinech utržil Nemo téměř 340 milionů, sesadil tak legendárního Lvího krále z trůnu nejúspěšnějšího animovaného filmu všech dob a podle expertů má reálnou šanci stát se prvním animákem od Krásky a zvířete z roku 1991, který získá nominaci na Oscara za nejlepší film.

PŘÍBĚH NA PRVNÍM MÍSTĚ
"Proč slaví Nemo takový úspěch? To je prosté. Je to zkrátka dobrý příběh," prozrazuje tajemství filmu jeho režisér Andrew Stanton. Příběh stojí u Pixaru vždycky na prvním místě. Na rozdíl od jiných animačních studií se tu nespoléhají na klasické pohádky a knižní bestsellery, ale přicházejí s původními náměty a ty neustále přepisují, doplňují a vylepšují. "Připomínky k příběhu můžou posílat všichni - od nejvyšších šéfů až po poslední asistenty," říká zakladatel Pixaru John Lasseter. Taková neformální pracovní atmosféra, podporující fantazii a kreativitu, je v dnešním Hollywoodu nevídaná. Pixar ostatně také není typické hollywoodské studio.
Sedm stovek jeho zaměstnanců sídlí daleko od uspěchaného Los Angeles v ospalém městečku Emeryville na východním pobřeží sanfranciské zátoky. Obývají prosklenou atriovou budovu s vlastním zmrzlinářstvím, kurty na badminton a hudebním klubem, kde to každý pátek rozbalí firemní rocková skupina. Kdykoli začnou pracovat na novém filmu, dostane celá budova zbrusu novou stylovou výzdobu. V poslední době tak návštěvníky Pixaru vítaly pohovky ve tvaru korálového útesu, medúzovité polštářky nebo rybářské sítě rozvěšené po zdech.
Zmíněné návštěvníky rozeznáte na první pohled, všichni totiž musí nosit visačku s nápisem "Vetřelec zvenčí!", populární hláškou tříokých mimozemšťánků z prvního Příběhu hraček. "Pixar je jako filmová škola, odkud zmizeli všichni učitelé," usmívá se Stanton. "Je to jediné filmové studio, které řídí vizionáři a umělci, ne kravaťáci a úředníci." Kravaťáka na chodbách skutečně nepotkáte. Místní pracovníci nosí spíš pestrobarevné (a upřímně řečeno, mírně nevkusné) havajské košile a po vzoru padouchů ze starých bondovek se oslovují čísly. Stantonovi patří ve firemní hierarchii pořadové číslo 9, ale po úspěchu Nema asi poskočí o pár stupínků výš.
S myšlenkou na film odehrávající se pod mořem si Stanton pohrával už od počátku 90. let. "Napadlo mě to při návštěvě mořského parku Marine World v roce 1992, kdy jsem pracoval na Příběhu hraček," vypráví spoluautor scénářů všech pixarovských filmů a pomocný režisér Života brouka, pro něhož je Nemo režijním debutem. "Tehdy jsme se všichni učili, jak mocné médium počítačová animace je, a mě napadlo, že bych jejím prostřednictvím mohl zrealizovat své dětské představy o životě pod hladinou oceánu. Od té doby jsem na to neustále myslel, ale měli jsme tolik práce s našimi ostatními filmy, že nebyl čas ten námět pořádně rozvinout."

PAST NA RODIČE
Hlavní postavou příběhu, který během let zrál Stantonovi v hlavě, byla rybička uvězněná v akváriu, která sní o tom, že se jednoho dne vrátí zpátky do moře. Inspirací mu byly jeho dětské vzpomínky na akvárium v ordinaci rodinného zubaře. "Často jsem si říkal, že se tam rybičkám asi moc nelíbí, a přemýšlel jsem, jestli se jim nestýská po moři a jestli by z akvária nechtěly pláchnout," vzpomíná Stanton. Příběh postupně dostával jasnější obrysy, ale pořád mu něco scházelo. Na to "něco" přišel Stanton až o sedm let později, během procházky se svým tehdy pětiletým synem."Přistihl jsem se, jak mu pořád říkám: 'Dávej pozor. Nesahej na to. Nedělej to. Spadneš tam.' Najednou jsem si uvědomil, že tím marním náš společný čas, že přehnaná starostlivost může i dobrého otce změnit ve špatného," vzpomíná Stanton. "Zároveň s tím mi došlo, že v animovaných filmech bývá pozornost většinou soustředěná na děti, a napadlo mě odvyprávět film z pohledu rodičů." Tak vznikl příběh ustrašeného rybího táty Marlina, který se ze všech sil snaží ochránit svého malého synka Nema před nástrahami širého moře. Když ale Nema uloví potápěč a odveze ho do akvária v Sydney, neváhá se Marlin vydat na dalekou cestu do neznáma, aby Nema zachránil.
Na počátku roku 1999 Stanton přednesl svůj námět Johnu Lasseterovi. "Jako otce pěti dětí mě ten příběh oslovil, protože v něm jde o témata, která každý důvěrně zná, přestože se odehrává ve fantastickém podmořském světě," říká režisér prvních tří pixarovských filmů. "Vlastně jsem zabral na udičku v okamžiku, kdy Andrew řekl poprvé 'ryba'," usmívá se Lasseter, sám velký milovník podmořského světa. "Okamžitě jsem věděl, že výsledek bude úžasný." Nejen úžasný, ale zároveň také nejnáročnější počítačem animovaný film všech dob.

VODNÍ SVĚT
"Vytvořit na počítači věrohodnou vodu je neskutečně těžké," vysvětluje Stanton. "Voda je jako nesmírně komplexní živý organismus, pořád se hýbe a mění." Stanton si dal za cíl poprvé v animovaném filmu zachytit samotnou podstatu vody. Nehybnou a průzračnou látku z Malé mořské víly měla nahradit vířící voda plná bublinek, vln a drobných plovoucích částeček. Pro Stantonův tým tak začal filmový maraton zahrnující vše od IMAXovské Modré planety přes pořady National Geographic a dokumenty Jacquese Cousteaua až po filmy jako Čelisti, Propast a Dokonalá bouře. "Snažili jsme se přijít na to, podle čeho poznáte, že se film odehrává pod vodou," vypráví Stanton. "Je to, jako kdyby před vás položili vynikající dort a vy jste měli přijít na jeho recept tím, že ho rozkrájíte na malinké kousíčky."
Navíc není voda jako voda. "Máte průzračnou mořskou vodu, špinavou vodu v přístavu, vodu v akváriu nebo zpěněnou tříšť na hladině," vypočítává animátor Steve May. "U každého typu vody jsme přitom narazili na jiné obtíže." V mělké vodě bylo třeba napodobit tančící světelné vlnky, jaké vidíte na dně bazénu, v hluboké vodě naopak mlhavé šero, kdy předměty s rostoucí vzdáleností tmavnou. V hladinových záběrech čekaly vlny, pěna a rozbíhající se kruhy, u akvária zase problematika odrazu a lomu světla na rozhraní vzduchu, skla a vody. "Museli jsme imitovat různé jevy podle toho, pod jakým úhlem světlo na akvárium dopadalo," vysvětluje May. "Nejtěžší byl asi totální odraz, kdy sklo funguje jako téměř dokonalé zrcadlo."

RYBIČKY, S. R. O.
Animace rybiček se ukázala skoro stejně těžká jako imitace věrohodné vody. "Upřímně řečeno, ryby jsou slizká, šupinatá stvoření, a my potřebovali, aby si je diváci zamilovali," vysvětluje Ralph Eggleston, autor výtvarných návrhů všech 120 postav, které se ve filmu objevují. "Proto jsme si je rozdělili do tří skupin s pracovními názvy gumáci, sametovky a plechouni." Gumáci jako Marlin a Nemo jsou potaženi gumovými texturami, které spolu se zářivě jasnými barvami odvádějí pozornost od jejich šupin. Sametovky, jako modrá rybička Dory, která Marlina doprovází na jeho cestě, mají textury připomínající samet, takže působí na pohled měkce. Pravým opakem sametovek jsou plechouni, kteří vypadají jako z kovu a mezi něž patří ryby objevující se ve velkých hejnech jako tuňáci nebo makrely.
Řadu nesnází přinesla také animace pohybu: "Ve starších filmech ryby plavaly nepřirozeně, bez viditelné fyzické námahy," vysvětluje animátor Dylan Brown, který si proto s kolegy pořídil stodvacetilitrové akvárium, před nímž hodiny vysedávali a pozorovali, jak se akvarijní rybičky pohybují. Rybičky si natáčeli i na videokameru, studovali jejich zpomalené záběry a své výsledky konzultovali s předními oceánografy a ichtyology. Každá postava v Nemovi tak vychází ze skutečné mořské bytosti. "Všechny ryby plavou způsobem, který odpovídá jejich velikosti, tvaru těla a umístění ploutví," chlubí se Brown.
Animátoři si rybičky opět rozdělili do dvou skupin, na veslaře a motýlky. Veslaři jako Nemo s Marlinem při plavání veslují ploutvemi dopředu a dozadu, výsledkem je plynulý, elegantní pohyb. Zato motýlek Dory třepotá ploutvemi nahoru a dolů a poletuje kolem Marlina jako kolibřík. "Když se zbavíte omezení, která klade pohyb na pevné zemi, můžete si s postavami dělat, co se vám zlíbí," pochvaluje si nabytou svobodou animátor Mark Walsh. "Mohou dělat piruety, kroužit okolo sebe a míhat se po plátně tak, jak by to suchozemští tvorové nikdy nedokázali."
Absence končetin sice umožnila větší volnost pohybu postav, zároveň však omezila schopnost jejich gestikulace. "Museli jsme proto podstatně vylepšit software pro animaci obličeje," říká Walsh. "Mimika ale musí být provázaná s pohyby celého těla, nesmí to vypadat jako hlava na tyči z montypythonovského skeče." Když se totiž chce ohlédnout člověk, stačí mu otočit hlavu, ale když chce totéž udělat ryba, otáčí se jí za hlavou celé tělo. "Když udělá ryba prudší gesto, odplave trochu stranou, podobně jako kosmonaut ve stavu beztíže, a zároveň za sebou zanechá bublinky a strhne drobné částečky vznášející se ve vodě," dodává Walsh.

NA DETAILECH ZÁLEŽÍ
Posledním krokem na cestě k navození dokonalé iluze podvodního prostředí byly nejrůznější chaluhy, mořské řasy, korály, mech a houby, které se ve vodě neustále pohupují a vlní. Pohyb podmořské vegetace automaticky generoval software, který po zadání parametrů spočítal, jak se má dané stéblo pohybovat. "Kdybychom tenhle program neměli, museli bychom v každém záběru ručně animovat tisíce stonků a lodyh," říká animátor Oren Jacob. "Nakonec jsme na to vyzráli tak, že jsme upravili simulační software, vyvinutý pro Sulleyho chlupy v Příšerkách, přidali jsme do něj pár nových rovnic a funkcí, a tak vznikl simulátor pro Nema."
Vývoji samotného programu přecházel rok podrobného studia, kdy se výtvarníci a animátoři seznamovali s nejrůznějšími druhy podmořské flóry. Podobná pozornost k detailům a kladení důrazu na perfektní znalost prostředí jsou pro Pixar typické. Pro jednu kratičkou scénu, kdy Nemo plave odpadní rourou, absolvovali animátoři zevrubnou exkurzi do místní čističky odpadních vod. Vášnivý potápěč Lasseter přiměl hlavní členy štábu absolvovat kurz hloubkového potápění, aby se mohli na Havaji a u břehů Kalifornie ponořit přímo ke svým inspiračním zdrojům a spatřit nádherný podmořský svět na vlastní oči.
"Naším cílem není natáčet realistické filmy, jde nám o to, aby byly věrohodné," prozrazuje firemní krédo John Lasseter. "Chceme, aby diváci věděli, že ten nádherný podmořský svět ve skutečnosti neexistuje, ale zároveň se snažíme využít úžasné prostředky počítačové animace k tomu, aby byl naprosto uvěřitelný." V případě Nema je výsledkem této snahy místy doslova snová podívaná. "Vidět korálový útes na plátně je prostě úžasné. Připomíná mi obrovský podmořský klenot," rozplývá se výtvarník Ralph Eggleston. "Vždycky jsem věděl, že Nemo bude vypadat dobře, ale ve snu by mě nenapadlo, že to bude taková nádhera. Jsem třetí člověk, který na tomhle projektu začal pracovat, znám ho od úplných začátku, ale přesto se mi dodnes stává, že sedím v promítacím sále, nevěřícně zírám a říkám si: 'Jak tohle sakra dokázali?'"

FOTO: Falcon