A byla to hvězdička vyloženě o vlásek. Chris Weitz, režisér Prciček nebo Jak na věc, kapituluje a míří do horoucích pekel spolu s upíry, vlkodlaky a emo dívenkami. Chcete se přidat?

Už loňské Stmívání si od nás vysloužilo celou řádku urážek, takže asi nemá smysl znovu popichovat fanynky vidlemi. Zkusme se tedy povznést nad to, že Edward a jeho rodina nosí primalexový make-up a sám hlavní romantický objekt se při polibcích milované Belly tváří jako by mu někdo vrážel do břicha vysokootáčkovou vrtačku. To všechno už známe z prvního dílu. Odpůrce tak možná potěší, že Edward větší část filmu absentuje. Prostě dá na začátku Belle kopačky, poté, co se jí pokusí vysát jeden z jeho příbuzných a poté, co Bella zjistí, že nezadržitelně stárne (považte, už je jí osmnáct) a neúspěšně svého miláčka požádá, aby ji předělal na institut krásy, věčného mládí a savosti. Jenže Edward je vegetarián, což znamená, že saje drobnou zvěř a dívky jenom žužlá. Proto nechá Bellu v lese, odkud ji přinese polonahý Bivoj (bratrokamarád Jacoba, vlasatého Indiána z jedničky).

Diváci jedničky tuší, že Jacob je divnej, čtenáři jedničky vědí, že Jacob je vlkodlak. Bella ví starou Belu, jejího otce zjevně nijak nezneklidňuje, že dva dny pohřešovanou dívku nosí domů dobře stavění mladíci. Budiž. Režiséra zase nezneklidňuje, že jde celý film po cestě dlážděné absurdními dialogy a ještě absurdnějšími situacemi. Vizuál jen tak aby se neřeklo, všechno ostatní bohužel slepě opisované z knihy, což znamená, že pokud na film náhodou zabloudíte, nebudete se stačit divit. Bella totiž zjistí, že Edward se ji v éterické formě zjevuje (nikoliv etherické, to by začala chlastat, prostě je z něj duch jak ve Star Wars) v okamžiku, kdy je v nebezpečí. Proto začne s adrenalinovými radovánkami, které se rychle překlopí do sebevražedných sklonů. To se nelíbí ani kámošům upírům, ani vlkodlakovi, který ji mezitím začal balit. Následuje těžká volba mezi nasteroidovaným kamarádem a mrtvolně chatrnou ex-láskou.

O moc snažší je tomuhle filmu utéct nebo se mu rovnou obloukem vyhnout. Jako teenage verze červených střevíčků nebo krví jemně potřísněný fotoromán z Bravíčka to obstojí v očích nekritického davu teen všežravců, ale v tomhle případě pouhá ilustrace hloupoučkého a naivního děje opravdu nestačí k tomu, aby zaujala kohokoliv mimo úzce vymezenou cílovku. Zbývá se jen zamyslet nad tím, co je větší peklo. EMO dívka s osudovou láskou, tuctem psychóz a nadpřirozenými kamarády nebo otravně pozitivní a cukrkandlová Hannah Montana trpící rozdvojenou osobností? Jedno je jisté, z dnešní mládeže si obojí dělá srandu. Jednoho dne to bude vážně kruté ohlížení.

Verdikt: Film, který saje. Už zase.