Nebavil vás časosběrný dokument Heleny Třeštíkové o recidivistovi jménem René? Držte si klobouky a připoutejte se nadvakrát. Přichází nejslavnější a nejbrutálnější mukl anglické historie.
Michael Peterson, vlastnoručně přejmenovaný na Charlieho Bronsona (zní to o dost drsněji, zvlášť když znáte hollywoodského jmenovce, tomuhle zdůvodnění se ale Peterson vždy bránil), šel sedět už v devatenácti, když se finanční krizi rozhodl řešit na místní poště pomocí upilované brokovnice a spousty sprostých slov. Nakonec si odnesl jen pár liber... a sedm let vězení. Každého jiného by do čtyř let pustili za dobré chování, ale Bronson? Ten sedí dodnes. Poté, co se s ním ještě ve výkonu trestu rozvedla žena, definitivně pochopil, že život stojí za houby. Zpívat neumí, hrát na kytaru neumí a tak není moc pravděpodobné, že se nějak proslaví. Leda... leda by dělal to, co mu vždycky šlo nejlíp. Mlátil lidi, stavěl se proti systému a vyváděl věci, které ho dostanou na titulní stránky, když už ne slušných, tak alespoň bulvárních deníků.
Daří se mu to dodnes výjimečným způsobem. 34 let za mřížemi, z toho 30 na samotce. Pokaždé, když ho pustili mezi ostatní vězně, stihnul zmlátil je, dozorce a často si ještě bral rukojmí, aby si užil trochu té "svobody" za mřížemi. Pro někoho je to za mřížemi k nevydržení, ale Bronson si to podle svých vlastních slov užívá. A teď o něm dokonce natočili film. Je to pro něj splněný sen? Dost možná, ale už po pár minutách pochopíte, že je to spíš režijní exhibice, inspirovaná skutečnými událostmi. Což je ovšem po vlně navlas stejných životopisů významných básníků, prezidentů, spisovatelek nebo válečných hrdinů celkem osvěžující změna.
Nicolas Winding Refn je zjevně zavilým fandou Mechanického pomeranče a představitel hlavní role, Tom Hardy, zase vycítil, že se přiblížila životní role. Divadelní svícení, opulentní vložky, ve kterých Bronson jako klaun a bavič promlouvá k publiku, nahota těla i duše a bizarní animované či loutkové scény dávají tušit, že měl štáb vysoké ambice. Bronson se od svého hrdiny neodpoutává především díky Hardyho statečnému výkonu (kdybych napsal cokoliv jiného, určitě přijde skutečný nebo filmový Bronson a vylepší mi úsměv), ale ve skutečnosti je obecným portrétem složité cesty nepřizpůsobivého psychopata, který zjistil, že když někoho začne mlátit, bude se půlka lidí snažit pomoct, zatímco druhá se promění v pasivní voyeury.
Obyčejný syrový dokument by po dvaceti minutách začal nudit, ale Refn se zuby nehty snaží svoje drama šperkovat nápaditým vizuálem a soundtrackem. Stejně jako Hardy bojuje ze všech sil o to, aby tenhle film zaujal. Musel to být těžký porod, protože na skutečném Bronsonovi, kromě snahy upozornit na sebe, příliš zajímavého není. I proto je Bronson filmový spíš důkazem umu autorů, než silné aury, která obklopuje objekt zájmu. Buďte na to připravení, až půjdete do kina. A doufejte, že Bronsona to bude ve vězení ještě pár let bavit. Věru bych ho nechtěl potkat na vycházce po Londýně.
Verdikt: Fascinující životopis o nejslavnějším, nejbrutálnějším a nejnevyzpytatelnějším britském muklovi. Rozesměje, rozpláče, dojme a rozbouří. Bohužel vždy jen na chvíli. Ani lví odhodlání tvůrců nezakryje, že Bronson je hodný spíš politování než zájmu.