44. a 45. natáčecí den

44. natáčecí den
Dneska jsem se zamiloval! Našel jsem novou Lauru! Ve skutečnosti se jmenuje Sabina a je normálně blonďatá doopravdy, protože se odbarvuje. A je nádherně opálená, protože chodí pravidelně do solárního studia (takže práce ve studiu neni pro ni nic novýho). Moderovala jednou matějskou zábavu v Chebu a taky dělá reklamu svýmu bratranci na jeho fitnesscentrum (bratrance) na video (tu reklamu). Tenhle konkurz zkusila, protože člověk nikdy neví. Taky za mnou přišel pan Musil a vyprávěl, že začal psát paměti. Takže je teď taky navíc spisovatel a navrhoval, jestli bychom spolu nepřepsali ten scénář (stejně se bude točit znova). Jako první navrhoval, aby všechny Židy hráli herci, zatímco blonďáky by hráli výhradně komparzisti, protože si to zasloužej. Nejsem si jistej, jestli to půjde, jsou tam velký hromadný scény, ty Židi tam nastupujou do vlaků a jezděj na ty svý tábory, to by bylo finančně strašně náročný, kdyby komparz hráli herci. Ale pan Musil řikal, že by se ušetřilo na hlavních rolích, ty by byly placený jako komparzisti (hlavní role). Tak nevím (jak říká kolega Menzel), musim si to nechat projít hlavou.

45. natáčecí den
Pan Musil je z Laury Sabiny na větvi. Řiká jí (Lauře) dítě moje, dítě moje, a že je jí (Laury Sabiny) věčná škoda na to, aby skončila v transportu, jak tam (ve scénáři) píšou oni (ty scenáristi, co jsou teď v různejch nemocnicích). A všichni (já, p. Musil a Laura Sabina) jsme se shodli na tom, že lidi nemaj rádi nepříjemný věci. A Židi a nacisti, to všechno je nepříjemný, protože oni se navzájem nemaj rádi (Židi a nacisti). Takže jsme to všechno škrtli a zbyl nám jednoduchej příjemnej příběh o dvou mladej hezkejch lidech, jak choděj do kina. Já a Laura – to budem my (ty, co choděj do kina). Tam se jenom sedí (v kině), to stihnu hrát i režírovat zároveň. Pan Musil slíbil, že to přepíše tak, aby to zahráli i komparzisti. Jenom se mu nelíbilo, že v tom starym (historickym) kině je moc málo sedadel a že tam bude moc malej komparz na to, aby z toho byl velkofilm. Tak jsme se dohodli, že bude nejlepší, když to přepíše do současnosti a bude se to odehrávat v multikině (ta současnost), tam se vejde spousta komparzistů. Taky to nebude taková nuda, jako když natočili ty diváky v kině podle starýho scénáře (to se mi nelíbilo, ale zbylo mi to jako jediná použitelná scéna, když jsme všechno ostatní škrtli). V multikině je spousta sálů, takže se dá natočit spousta diváků (taky si můžou kupovat popcorn a jiný občerstvení, aby tam byla nějaká akce). Bude to hezký a současný a uviděj tam (v tom filmu) (diváci) hezký současný lidi. Tak se budou moct ztotožnit s prostředím (diváci) i s hrdinama (každej chce bejt přece hezkej a současnej). Takže doufám, že se to bude líbit, ale člověk nikdy neví, jak řiká moje Laura Sabina. Tak uvidíme. Každopádně nejdřív ze všeho vyklidim sklep. A předělám byt zase zpátky (tak jak byl). A pak se uvidí (s tim filmem). Laura i pan Musil si to myslí taky.