6., 7., 8. a 9. natáčecí den

6. natáčecí den
Dneska mám depresi. Včera večer našli pana Jaroše. Moje inkognito (to znamená já jako někdo jinej) je v háji! Naštěstí nevěděl (p. Jaroš), kdo ho praštil. Musel jsem natáčení pozorovat z dálky, protože ta asistentka si mě už určitě pamatuje. Ale to bylo taky k ničemu, protože dneska veslovali na Vltavě jenom nějaký kluci. Nikdo slavnej. A Laura zase nikde!!! Je mi hrozně.



7. natáčecí den
Zabiju se! Oni točili v noci! Moje Laura Miriam byla na ‚place‘ a já to zaspal! Musim něco udělat!


8. natáčecí den
Je to peklo! Dneska zase veslovali! To bude Laura točit už pořád jenom v noci!? Vykašlal jsem se na to a šel jsem na poštu.



9. natáčecí den
Jsem čím dál zamilovanější! Laura Miriam je fantastická herečka! Dneska dělala opilou na balkoně a já fakticky nevěděl, jestli je opilá nebo neni. Ale pak se ukázalo, že to tak má bejt, že to bylo ve scénáři a že to jenom hrála. Já osobně si myslim, že normálně nepije vůbec, a i kdyby, tak jenom jako. Pak spadla z balkonu, ale to nebyla ona, to byla kaskadérka. Jsem rád, že dělám komparz a nedělám kaskadéra. Ty pořád padaj a to je strašná práce. Pan Musil řikal, že za ty prachy by klidně taky padal celej den, ale já myslim, že je lepší, když každej dělá to, co umí. Já umim dobře čekat, tak bude lepší, když budu dělat komparz. Přesto mi bylo Laury trochu líto, tak jsem jí poslal květiny. Já vim, že ona nespadla doopravdy, ale ve filmu to tak bude vypadat, takže je to skoro stejný, jako kdyby spadla doopravdy čili musí bejt ohromně statečná, když takhle riskuje a namlátí si jenom proto, že to někdo napsal. Měl jsem akorát sedmdesát pět korun, tak jsem jí poslal jenom konvalinky, ale napsal jsem k nim velkou ceduli „Laura Miriam“. Dneska vůbec všechno klape. Točíme na Barrandově. To je u filmu to samý jako hrát v Národnim divadle. Ráno přišla na ‚plac‘ režisérova manželka a sehrála tam strašlivou scénu. Nakonec se s režisérem shodli na tom, že bude nejlepší, když bude dělat asistentku ona a ta původní asistentka půjde k jinýmu filmu. Takže všechno vyšlo přesně tak, jak jsem chtěl, protože manželka režiséra mě nikdy neviděla. Jedinej, kdo se divil, proč mi říkají pane Jaroši, byl pan Musil. To mi nedošlo. Prozatím jsem mu řekl, že jenom zaskakuju, protože je pan Jaroš v nemocnici, a tak jsem si nechal jeho jméno jako uměleckej pseudonym (to se u filmu dělá, že si vymyslíte jméno, který vám připadá hezčí než to vaše). Pan Musil se zamyslel a pak řekl, že je to skvělej nápad. A že mu odteďka mám řikat Bartoška. Laura nakonec ty konvalinky nedostala, protože neví, že je Laura Miriam. Ale přece tam nebudu psát Jana Plodková, to je strašně obyčejný. Tak si je odnes (ty konvalinky) ten herec z Brna. Jmenuje se Polášek a prodává žvejkačky. Teda teď už ne, to dělal, když hrál v reklamě, teď hraje producenta. Musim si na něj dát pozor, nemám tolik peněz, aby kradl moje kytky pro svoji ženu.