Deník začínajícího komparzisty
1. natáčecí denTak dneska jsem točil s Budařem. Tedy skoro. On dneska sice zrovna nehrál, ale hraje v tom filmu jindy, takže se vlastně dá říct, že spolu točíme. Dneska byl na „place“ jenom M. Daniel. Ten není tak slavnej (já ho třeba neznám vůbec), ale prej už točil vedlejší role v několika jinejch filmech, a tady hraje svojí první hlavní roli. Takže taky debutant. Pan Musil říkal, že kdyby on byl režisér, tak by do hlavní role obsadil Budaře, protože ten je slavnej tak, že ho každej zná, a má doma lva. Z toho je vidět, že režisér (ten, co to točí) tomu ještě tak dobře nerozumí jako pan Musil. Jmenuje se Najbrt (ten režisér) a je to teprve jeho druhej velkej film. To pan Musil je zkušenej veterán. Začínal jako statista v Národním divadle a vypracoval se na komparzistu u filmu. Už točil s Němcema, Francouzema a hlavně s Američanama. Točí v podstatě pořád. A říkal, že českej film je žebrota. Když dělal naposled s Hollywoodem, měl prej gumovou masku, falešný vyteklý oko a všechno zadarmo! Na tejden kvůli tomu zavřeli Karlův most a pořád všechno svítilo a nikdy nic nevypínali. Češi to tak nedělaj. Zabrali jenom na jeden den asi dvacet metrů Vinohradský třídy a odklonili jednu stanici tramvaje. Sem tam zastavili dopravu, aby mohli jezdit svejma starejma autama. My jsme neměli žádný masky, ale jenom starý obleky, protože ten film je starej. Tedy historickej. A občerstvení si platíme. Jinak musim přiznat, že mě práce baví. Oblečete se do čeho vám řeknou a pak čekáte. Když řeknou, tak se projdete a pak zase čekáte. Jenom se nesmíte dívat do kamery (což je strašně těžký, protože vždycky, když hledáte kameru, abyste se do ní nedívali, tak se do ní díváte). Je tam taky spoustu jinejch lidí, ty ale nejsou kompars, těm se říká štáb a ty taky pořád čekaj. Jenže bez kostýmů, což jim tedy nezávidím. Bez kostýmu nikdo nepozná, že patříte k filmu. Vypadá to, že se jen tak poflakujete, a nikdo nepochopí, že to, že čekáte, je vaše práce. Taky jsem zahlíd docela obstojnou kolegyni. Taková útlá blondýna. Něco tam s ní fotili, tak jsem si jí vyfotil na mobil, ale šla pak hned pryč, tak jsem si řek, že nebudu tlačit na pilu. Seznámíme se později. Jsem první den v nový práci, tak se nejdřív musím rozkoukat.
2. natáčecí den
Dneska jsem se zamiloval! Ta blonďatá komparzistka není komparzistka, ale herečka! A hraje hlavní roli (ženskou)! Je nádherná! Jako komparzistka docela ušla, ale s herečkou se to nedá srovnávat. Je to okouzlující půvabná bytost. Ty její lícní kosti! Točili jsme na hřbitově, tedy oni točili, mně to rozmluvil pan Musil, a tak já netočil. Když jsme ráno nastoupili, tak jsme zjistili, že je to židovskej hřbitov a že kompars má hrát Židy. Pan Musil se omluvil, že nenastoupí, protože bohužel není Žid. Pak mi vysvětlil, že kdyby se nechal natočit v židovským kostýmu, tak by pak vypadal jako Žid a všichni by si mysleli, že je Žid. A to pan Musil nesnese, protože v kumštu se lhát nemá. Každopádně odjel domů a já mohl pozorovat Janu. Tak se jmenuje ta moje. Kdyby bylo na mně, jmenovala by se Laura, to je hezký jméno pro tak nádhernou bystost. Natáčení skončilo za tmy, ale vyplatilo se to. Vím, kde budou natáčet zítra.
