Nicolas Cage ve filmu Lovci pokladů: Kniha tajemství neváhá proniknout do Buckinghamského paláce, unést amerického prezidenta nebo riskovat krk v jeskyni plné smrtících pastí. to všechno proto, aby rozluštil další velké tajemství – a aby si zopakoval roli, ve které ho možná budeme vídat ještě po dlouhá léta. čím si ho tihle lovci tak podmanili?
Přiznáme to bez mučení: když nás před třemi lety plakáty přesvědčovaly, že se zrodil nový dobrodruh indianajonesovského střihu, jenom jsme se ušklíbli. Tenhle Benjamin Franklin Gates, který ukradl americkou Deklaraci nezávislosti, protože zjistil, že ukrývá tajnou mapu k pokladu, vypadal jako hrdina na jedno použití. Koneckonců, podobně o něm asi uvažoval také jeho představitel Nicolas Cage, režisér Jon Turteltaub i slavný producent Jerry Bruckheimer. Všichni tři se totiž spolu s námi otevřeně pozastavují nad tím, že se název filmu Lovci pokladů vyplnil v kasách kin do puntíku – a že je tento úspěch přiměl pustit se do dobrodružství znovu a s ještě větší razancí.
První Lovci se očividně snažili vytěžit co nejvíc z vlny zájmu o konspirační teorie vyvolané románových bestsellerem Šifra mistra Leonarda, což jim tehdy leckdo rád vytkl. „Nikdo z našeho týmu ale tenkrát o žádné Šifře neslyšel! Scénář vznikl, aniž bychom ji znali, jenže po premiéře se na nás stejně všichni sesypali,“ snaží se nás teď přesvědčit Turteltaub, který musel čelit i kousavým recenzentům
– například slavný Roger Ebert prohlásil, že „příběh je tak pitomoučký, že kdyby si z hledání pokladů chtěli utahovat Monty Pythoni, vůbec by nemuseli měnit scénář“. Na podobné výroky však filmaři vůbec nemuseli brát ohledy. Důležitější byly zástupy diváků, kteří se na skrz naskrz americké Lovce pokladů hrnuli nejenom v domovských USA, ale také ve zbytku světa. Když v pokladnici uvízlo 350 milionů dolarů, byla už dvojka nevyhnutelná.
Rodina, základ státu
S jednou megasérií už má Jerry Bruckheimer bohaté zkušenosti. Během tříletého mezidobí mezi prvními a druhými Lovci stihl natočit dvě pokračování Pirátů z Karibiku – a teď to vypadá, že chce přivést na svět další veleúspěšnou ságu. Potřeboval ovšem přesvědčit Nicolase Cage, aby se poprvé v životě vrátil na stříbrné plátno ve stejné roli. A nakonec to ani nebolelo: „Druhých dílů jsem se vždycky bál, protože se nechci opakovat,“ vysvětluje Cage. „Pokračování musí být lepší nebo alespoň stejně dobré jako první díl, nemůžete jen znovu natočit to, co už jednou fungovalo. A nápad, že Ben Gates vyrazí za pokladem v první řadě proto, že chce napravit pošramocenou rodinnou pověst, se mi líbil.“
Renomé Gatesových je na tom ze začátku skvěle: po senzačním nálezu templářského pokladu se totiž z prachobyčejného ‚zlatokopa‘ Bena stal jakýsi ‚detektiv historie‘ a celebrita respektovaná celým akademickým světem. Jenže pak se vynoří dávné tajemství: chybějící stránka z deníku Johna Wilkese Bootha – slavného vraha, který zastřelil Abrahama Lincolna. A na starém kusu papíru stojí jméno Benova prapradědečka, což prý dokazuje, že milovaný kmet pomáhal atentát na prezidenta zorganizovat. Aby teď Ben dokázal, že je všechno jinak, musí sledovat indicie vedoucí až do ukrytého indiánského města ze zlata, po kterém marně pátrali právě Lincolnovi vrazi.
Při té příležitosti musí spojit síly se starými známými, mezi nimiž nechybí táta s tváří Jona Voighta či elegantní blondýnka Diane Kruger – ovšem zatímco v jedničce se její archivářka Abigail do Bena zamilovala, ve dvojce už se s ním rozchází. Novým přírůstkem do rodinky je pak Helen Mirren coby profesorka lingvistiky a dobrodruhova matka, která je pro svého syna ochotna nasadit život, byť s jeho otcem nepromluvila dobrých třicet let. „Oslovili jsme ji přesně týden poté, co vyhrála Oscara za drama Královna,“ usmívá se producent Mike Stenson. „Mysleli jsme, že horší chvíli jsme si vybrat nemohli. A pak nás dokonale zaskočila, protože jí bylo úplně jedno, že je teď ‚oscarová herečka‘ – a na náš film kývla.“ Samotná hvězda jednoduše dodává: „První Lovci pokladů totiž byli parádní.“
London Calling
V cestě za pokladem Benovi nestojí jen spletité hádanky, ale i všehoschopný padouch. Bývalý žoldák v podání Eda Harrise, napojený na černý trh, pronásleduje hrdinu klidně až do Evropy… Moment, proč až do Evropy? „Protože jsme chtěli potěšit i tamější diváky. První díl byl v zámoří stejně úspěšný jako ve Spojených státech, což nás překvapilo – netušili jsme, že by lidi mimo USA mohl tolik zajímat příběh vystavěný na faktech z čistě americké historie. Pátrání po pokladech ale nejspíš baví lidi po celém světě,“ přemítá Diane Kruger, sama Němka.
Konspirační teorie navíc na státní hranice nehledí – a tak se Ben vydá hledat stopy k jisté slavné pařížské soše, v Londýně se zase přímo v přísně střeženém Buckinghamském paláci plazí pod stolem anglické královny. Až do sídla panovnice sice štáb nepronikl, režisér ale trval na tom, aby se za každou cenu natáčelo ve skutečných lokacích, a nakonec získal povolení točit alespoň před branami paláce. „Když se chcete dostat na místa jako tohle, musíte se neúnavně pořád dokola vnucovat a otravovat příslušná místa. Za ten výsledek to stojí. Nemá smysl něco napodobovat, když je sama realita tak dokonalá,“ tvrdí Jon Turteltaub.
Natáčení před Buckinghamským palácem, u Bílého domu, kde mezi turisty vyvolal hvězdný Cage podobnou vlnu nadšení, jako by se po trávníku procházel samotný prezident, nebo přímo pod známou horou Mount Rushmore, do níž jsou vytesané podobizny čtyř zakladatelů Ameriky – to všechno bylo procházkou růžovým sadem v porovnání s tím, jak vznikala automobilová honička v londýnských ulicích. „Honičku v Londýně jsme neviděli hodně dlouho. A s Jerrym nás napadlo, že by bylo fajn sledovat Nicolase Cage, jak pronásledovaný typickým londýnským taxíkem zběsile řídí na opačné straně, než je zvyklý,“ vysvětluje Turteltaub, proč byl ochotný točit po devět týdnů jen o víkendech. Aby scéna co nejméně omezila běžnou dopravu, měl navíc k dispozici vždy jen část uzavřené ulice – protože ale v těch londýnských musíte na rozdíl od New Yorku každou chvíli zatočit, vůbec to nevadilo. „Natočili jsme kousek tady, kousek tam a spolehli se na střih. Ne, nemá to být nepřekonatelná jízda, protože Lovci pokladů nejsou film o autech,“ říká režisér na rovinu. „Ale doufám, že je dostatečně napínavá a vtipná. Měla by, protože stála příšerné peníze…“
Na šikmé ploše
Nakonec se Turteltaub onomu neoblíbenému napodobování reality přece jen nevyhnul. Úvod příběhu se totiž odehrává ve Washingtonu roku 1865, který tehdy ještě připomínal westernové městečko: ulice pokryté prachem osvětlují plynové lampy a prohání se po nich kočáry tažené koňmi. A kvůli scéně, ve které se Ben s Abigail naoko snaží zabránit mezinárodnímu skandálu a ve skutečnosti zkoumají další stopu vedoucí k pokladu, zase technici postavili věrnou kopii Oválné pracovny. Kulisy vybudované v ateliérech v Los Angeles byly zkrátka ještě ohromnější než v případě prvního dílu: „V té samé hale, kam se vešel celý Singapur ve třetích Pirátech z Karibiku, najednou vyrostla ohromná jeskyně plná životu nebezpečných nástrah,“ prozrazuje Jerry Bruckheimer.
Jednou z důmyslných pastí, které tu znepříjemňují odvážným hledačům cílovou rovinku ke zlatému pokladu, je vratká plošina ukotvená ve svém středu a zavěšená na liánách. Ben a ostatní se po ní musí pohybovat s maximální opatrností a spolupracovat jako sehraný tým, jinak všichni skončí na dně propasti. Pro Nicolase Cage byla tahle scéna tím nejtěžším z celého natáčení: „Museli jsme pořád myslet na zákonitosti fyziky. Když si já stoupnu sem, ten půjde támhle a tamta se postaví až dozadu, co se stane? Měli jsme v tom docela guláš, takže jsme tu scénu museli dvakrát úplně předělávat. Zabrala nám celé tři týdny,“ vypráví Cage.
Potom přišly na řadu digitální efekty, díky kterým vypadá přešlapování na šikmé ploše jako opravdové balancování nad smrtící propastí. Turteltaub neváhal trikaře využít ani v nenápadných scénách a záběrech krajiny. Většinou si jich vůbec nevšimnete, pokud se však někdy při výletu na horu Mount Rushmore budete chtít pokochat i krásami jezera, které se ve filmu rozlévá přímo za ní, s překvapením zjistíte, že tady žádné není – a ani nikdy nebylo.
Co je psáno
Podtitul Kniha tajemství v názvu filmu odkazuje na dvě různé věci,“ vykládá Turteltaub. „Jednak na vrahův deník a jednak na kroniku, kterou si podle konspiračních teorií tajně předávají američtí prezidenti. Stojí v ní, jak to bylo s UFO v Roswellu i kdo zabil Kennedyho.“ Právě do téhle bichle potřebuje Ben nahlédnout, aby získal důležité vodítko vedoucí k pokladu. Jediná osoba, která ví, kde je kniha ukrytá – pokud vůbec existuje – by ale na jeho otázku nikdy veřejně neodpověděla. A aby si s ní mohl promluvit o samotě, nemusí podniknout nic menšího než unést amerického prezidenta!
Ano, to už je trochu přemrštěné; filmaři ale tvrdí, že většina použitých historických souvislostí se zakládá na pravdě. „Klidně si můžete sednout k internetu a všechno si to ověřit na Googlu,“ prohlašuje Cage. „To se mi právě na Lovcích pokladů líbí. Nejenže vás pobaví, ale taky vás navnadí ke studiu dějin. Je to lepší než cpát lidem pod nos suché historické publikace.“
A které dějinné období přijde na řadu příště? To nevědí ani sami tvůrci, každopádně to však vypadá, že nějaké ‚příště‘ nastane a že si pro ně nechali otevřená vrátka. V kině se totiž nedozvíme, proč vlastně prezident chtěl, aby se Ben podíval na stranu 47 v Knize tajemství… „Ale jestli trojku natočíme, může být o něčem jiném, ke Knize se můžeme vrátit třeba až ve čtyřce,“ naznačuje velké plány Jon Turteltaub. „Osobně tipuju, že na té stránce se ukrývá největší současné americké tajemství: zápletka nového Star Treku…“
Trojka je neodvratná i proto, že druhému dílu stačily pouhé tři týdny, aby v amerických kinech překonal zisky jedničky. Zdá se, že Bruckheimerova touha po další sáze pirátských rozměrů se naplní – a Cage už nadšeně spekuluje o další cestě za záhadami. „Příště by se Ben mohl podívat do Egypta nebo Asie,“ navrhuje herec. „Taky by mě zajímal artušovský mýtus. Ben by zjistil, kdo byl předobrazem Merlina…“
Strachem z opakování rolí už Cage zjevně netrpí. Ale kdo by se mu divil, když si našel sérii, která ho navýsost baví – a která je navíc na dobré cestě překonat Šifru mistra Leonarda a její chystaná pokračování? Naopak, kdyby tuhle šanci odmítl, byla by to… záhada.