PREMIERE

TVÁŘ TÝDNE

MEL GIBSON
Trvalo to přesně deset let (Patriot už je TAK starý) než se Mel Gibson opět vrátil do škatulky drsňáka. Od Odplaty z roku 1999 mu přibylo pár vrásek, ale o to víc mu věříte otce, který se při vyšetřování vraždy vlastní dcery nezastaví před ničím. A možná se i trochu namočí, ostatně název Na hraně temnoty vypovídá mnohé. Jedná se o celovečerní adaptaci britské minisérie, přesně jako se to loni osvědčilo s novinářským thrillerem Na dostřel. Režíroval autor předlohy a člověk zodpovědný za jedny z nejlepších bondovek (Zlaté oko a Casino Royale) - Martin Campbell. Takže komu se stýskalo po nekompromisních detektivech, naštvaném Gibsonovi a všehoschopných otcích, ten má po 96 hodinách zas jednou pádný důvod vyrazit do kina. A radši si to užijte, protože v příštím filmu si bude Gibson hrát s maňásky. Beze srandy.

Premiere,
19. 02. 2010

Speciál

Román pro turisty

Kudelová Gabriela, 04/2006 -

V adaptaci Účastníků zájezdu Michala Viewegha se skupina českých turistů vydává na letní dovolenou k Jadranu. O tom, že natáčet v chladném moři nebyla žádná rekreace, si s námi povídali Bohumil Klepl, Eva Holubová, Pavel Liška, či režisér Jiří Vejdělek.

MICHAL VIEWEGH: „Před šesti lety přišla Česká televize s myšlenkou na televizní seriál v česko-chorvatské koprodukci. Chorvati koupili práva a já pro ně napsal pět dílů. Na třetí verzi scénáře spolupracoval i Igor Chaun, ale nakonec to ztroskotalo.“
JIŘÍ VEJDĚLEK: „Až po úspěchu Románu pro ženy bylo rozhodnuto natočit Účastníky jako celovečerní film. Oříšek byl, jak to vyladit, aby děj běžel kupředu a nerozlil se moc do šířky, když je román vyprávěný epizodicky a má asi dvacet postav.“
BOHUMIL KLEPL: „Jirka udělal vlastně leporelo, které zachycuje Čechy u moře a prolínají se v něm jejich osobní tragédie a lásky. Jsou tu jasné modely lidí: rodina, co má hodně dětí, homosexuálové, staré babky, naše trojčlenná famílie – já jako takovej popleta a smutnej taťka medvěd, co je nezaměstnanej a má neprovdanou dceru…“
ANNA POLÍVKOVÁ: „Je jí třicet a chce za každou cenu muže, tak se rozhodne, že na dovolené prostě někoho klofne. Jsou tu i konotace k Bridget Jonesové, ale myslím, že ta by se s tímhle výsledkem nespokojila…“ (smích)
KLEPL: „Mámu nám hraje Eva Holubová. My spolu děláme manžele často, tak ani nemusíme nic hrát. Kolikrát ani nebyl poznat rozdíl mezi placem a civilem, jelikož ona mě pořád sekýrovala, povinně jsem musel chodit na trhy, nosit za ní tašky.“



EVA HOLUBOVÁ: „Na trhu jsme byli jednou. Já si tam vybírala sukně a šátky, Bohouš mi je rval z ruky a řval na celé kolo italské věty, které říká ve hře o Isadoře Duncanové: jedna byla ‚Jste hvězda tanečního nebe!‘, ta druhá ‚Který druh tance upřednostňujete?‘“
KLEPL: „Tam se přece musí dohadovat cena, tak jsem začal na Evu řvát, ať jde do prčic, že takovýhle drahý hadry kupovat nebudu, a hodil jsem to vždycky zpátky, hrozně jsme na sebe křičeli a ti prodávající pak snížili cenu.“
HOLUBOVÁ: „Já se děsně smála, a abych to zakryla, dělala jsem, že pláču. Asistentka režie jim pak italsky vysvětlovala, že mám s Bobem těžký život.“
KLEPL: „S Evou už jsme na sebe zkrátka zvyklí. Ty role ale byly původně psané pro Libušku Šafránkovou a pana Preisse nebo Abrháma, jenže herci to různě odmítali a týden před natáčením mi zavolali, že jdu točit, ať si to rychle přečtu.“
VIEWEGH: „Já u výběru herců jen vzdáleně asistuji, ale získal jsem tuto zkušenost: v českých filmech hrají ti, kdo mají v době natáčení volno. My jsme měli v tomto směru štěstí… Jinak každá adaptace je redukce, román má 350 stránek, takže se tam nemohly vejít všechny postavy. Vynechali jsme politika, protože by na sebe strhával pozornost. Trval jsem i na záměně spisovatele za zpěváka, jelikož bych se nedokázal dívat na další své alter ego. Průvodkyně z cestovky tak účastníkům zájezdu nečte pohádky, ale zpívá jim ukolébavky.“
JITKA KOCUROVÁ: „Ona je naivní, má všechno ráda, s každým chce být zadobře, a divákům se proto asi bude zdát hloupá, stejně jako účastníkům zájezdu, ale já si ji zamilovala.“
KLEPL: „Myslím, že to Jitka zahrála skvěle – nádherně nás štvala s tím, jak pořád prudila s organizovaním zábavy. Přitom je moc milá a musel jsem ji hlídat před Italy, poněvadž ti se na ni lepili jako vosy.“



VEJDĚLEK: „Natáčení v Itálii bylo náročné. Když točíte v cizině, je všechno větší problém. Jakmile se něco sesype, musíte rychle reagovat a myslet na to, že natáčecí den stojí statisíce. Bylo to složité i pro herce, kteří měli třeba představení v divadlech a museli dojíždět. Jednou kikslo auto a skupinka se zasekla v Rakousku. Zrovna se měla točit hromadná scéna, tak jsme na ně čekali snad sedm hodin.“
KLEPL: „Pro mě to byl velký problém, protože jsem měl asi patnáct představení. V Praze jsem ráno sedl do auta, odvezli mě na pláž, tam jsem hodinu točil a večer už zase šaškoval v divadle. Nejhorší bylo, že jsme museli být v různém stupni opalování, takže mě vždycky na tu hodinu natírali jiným odstínem než posledně.“
HOLUBOVÁ: „Navíc jsme měli zákaz koupání, protože by nebyl čas nás natřít celé znovu. Jednou, když si nás novináři chtěli vyfotit, nabídla jsem, jestli nechtějí fotky, jak blbneme ve vodě. Nikdy jsem nepózovala tak ochotně – skákala jsem Bohoušovi do náruče, podplavávala ho, stahovala mu plavky… Když novináři odešli, na břehu stála maskérka s ručníkem, v očích smích a v hlase nekompromisní rozkaz: „Dneska to máš bez oběda.“
KLEPL: „Protivné bylo i natáčení v autobusu, kde se odehrává velká část filmu, protože se musely neustále různě vyndávat a nandávat sedadla, aby byl prostor pro kameru. Navíc to muselo být za jízdy, tak jsme třeba celou noc jezdili na úseku mezi Brnem a Prahou, aby se natočilo pár záběrů. To bylo hodně únavné.“
VEJDĚLEK: „Představte si vůz plný herců a zavazadel, kam musíte napěchovat třicetičlenný štáb. Zvukař to celé strávil na záchodě; to bylo jediné místo, kam se mohl schovat. Zbytek štábu byl v zavazadlovém prostoru nebo nalepený na předním skle. Jednou jsme jeli půl hodiny po dálnici a zjistili jsme, že nemáme řidiče, protože se tam prostě nevešel. (smích) Navíc je tam hrozný hukot, kamera tři centimetry od obličeje herce, já musím být na druhém konci autobusu, pořádně se neslyšíme a do toho jim radím: ‚Neřvi tolik, hraj jemněji, křehčeji…‘“



KLEPL: „Já tam mám pořád scény, jak usínám a padá mi na někoho hlava. Prakticky jsem ani nemluvil, jen jsem spal, klinkal hlavou a musel ji dávat do záběru. Jirka mi říkal: ,Bobe, ještě o dva cenťáky, teď to drž, vrať ji zpátky a zas…‘ Ale velká komická dvojka budou Pavel Liška a Miroslav Krobot, to jsem se vždycky odbourával a málem kazil záběry.“
VEJDĚLEK: „Pavel s Mirkem hrají řidiče Karla a Karla a jsou to jediné role, o nichž se dá říct, že jsou epizodní, ale zase jsou hodně výrazné.“
PAVEL LIŠKA: „Mně připomínali dobře vymyšlené postavy ze starších českých komedií. Ale trochu jsem si připadal jako puberťák, jelikož jsem měl problém hrát s panem Krobotem a nesmát se. Ono když se zasmějete jednou dvakrát v ostré klapce, tak se to ještě dá okecat, ale já se smál pořád a nemohl si pomoct. Moc mi teda nepomáhalo, že Mirek Krobot se smál taky. A když se směje tenhle kamennej chlapík, autorita a režisér, tak je vám to všechno ještě směšnější.“
MIROSLAV KROBOT: „Nejsou to komplikované postavy, spíš typy – lidi zahleděné do své profese a upnuté k tomu, co mají rádi, což je autobus. A vlastně se tam obehrává jen jedno téma, že jak roste počet ztracených podšálků, roste i agresivita staršího řidiče. Vlastně jen počítám podšálky a dávám Karlovi mladšímu rady do života.“ (smích)
LIŠKA: „Karel mladší by chtěl být jako Karel starší, latentně ho obdivuje, ale snaží se držet dekorum. Trochu si na něj hraje, trochu mu vzdoruje, aby Karel viděl, že má vedle sebe taky osobnost…“



VEJDĚLEK: „Po obou jsem chtěl, aby aspoň chvíli řídili autobus – a to byly chvíle, kdy byli všichni na place úplně nejhodnější a ani nedutali.“
KROBOT: „Když jsem si za to sedl poprvé, celý autobus tak podivně ztichnul. Já měl samozřejmě taky obavy, abych ho nerozflákal… (smích) Ale bylo to vzrušující. Pustili mě sice jen na vedlejší cestu a uzavřeli dopravu, ale vypadalo to, že jedu opravdu po dálnici, protože ta byla hned vedle, takže byla vidět okýnkem. A pak jsem řídil i v provozu, na dvouproudovce. Ujel jsem pět set metrů, na to jsem pyšnej.“
POLÍVKOVÁ: „Natáčení v autobusu byla otrava, ale zase si člověk alespoň popovídal. Mně spíš vadilo, že většinu času byla děsná zima. Nevím, proč se film o letní dovolené natáčí v září na severu Itálie. V šest ráno jsme lezli do studené vody, pak jsme museli mokří stát venku, dělat, že je léto, paráda, hřeje sluníčko, a přitom jsme drkotali zubama.“
KOCUROVÁ: „Ještě že jsme měli skvělou maskérku, která zaplácla i promodralé tělo. (smích) My jsme se s Ondrou Kovalem, co hraje muzikanta Maxe, báli milostné scény, ve které jsme měli být oba nazí. Měli jsme ji točit v noci, to mě trochu uklidňovalo, ale nakonec se dělala ve dne, byla děsná zima a okolo mraky lidí.“
VEJDĚLEK: „Diváci si myslí, jak si to na place užíváme, a přitom je to nepříjemné pro všechny a hlavně pro herce. Samozřejmě že když Jitka Kocurová točí intimní scénu, zakřičí se: ,Kdo tu nemá co dělat, pryč!‘ Načež se počet lidí zdvojnásobí a na pláž se nahrnou turisti.“



KLEPL: „Mně bylo líto, že nejsem mladší, mohl jsem Maxe hrát já. (smích) Ale já teď viděl v kině upoutávku, kde s Evičkou Holubovou ležíme na pláži, a úplně jsem se lekl, protože Klepl v plavkách 5 × 5 metrů, to je teda síla. Kvůli té roli jsem ztloustnul, abych byl pravdivej, ale podvědomě jsem pořád zatahoval břicho a Jirka mě napomínal, ať ho vyvalím, že nehraju žádnýho krasavce. Nedělalo mi teda velkou radost chodit před lidma v plavkách.“
VEJDĚLEK: „Já byl v plavkách na pláži jenom jednou, ale režisérská autorita šla do háje…“
KLEPL: „On Jirka vypadá jako plachej člověk a já si nedovedl představit, jak ovládá lokomotivu toho štábu a do toho na něj tlačí produkce, čas… Musím ho ale pochválit, protože byl opravdu přísnej a měl jsem z něho respekt.“
VEJDĚLEK: „Vždycky myslím na to, že i když lidi trápím v ledové vodě a nechám je opakovat záběry, musím být neústupný, aby výsledek stál za to. Všichni spoléhají, že to natočím tak, aby neměli ostudu, producenti věří, že jim neprošustruju peníze. Celá režie je o rozhodování a o tom, že vám nahlásí těžkosti a ptají se, co se s tím bude dělat. Prší, když má být slunečno, tak natahujete všude plachty. Nebo je naopak hezky, když potřebujete, aby lilo, tak děláte déšť uměle a zdá se vám to nepřirozené. Hlavní ale je, aby to divák nepoznal. Natáčení je velká bitka s nejistým koncem. Ten se člověk vždycky dozví až v kině.“

DISKUSE KE ČLÁNKU

Počet příspěvků: 2, poslední v 06. 12. 2006 03:13

10:15
03:13

ZOBRAZIT VŠE        PŘIDAT